Zázračný počtář

Chtěl jsem ukázat výhody písemného sčítání a odčítání pod sebou. Příklad 1 537 - 324 se mi zdál vhodný. Dřiv než jsem položil tužku na papír, žák třetí třidy hlásil správný výsledek 1 213. Ukázal jsem mu i písemnou metodu, ale on ji zamítnul jako pomalou a složitou. Výsledek je prý z paměti jasný hned, tak proč se písemně namáhat? Nenechal jsem se odradit a nasadil velký kalibr. Zadal jsem 7-místné číslo odečíst se stejněmístným. Teď bude v háji s pamětí, myslel jsem si, ale v háji jsem byl já se svým předpokladem :-) Říkal sice, že to bylo trochu těžší, prý asi jako nosit pytel brambor. Přesto dál lačnil po příkladech jako by to byly cukrovinky za odměnu. Pobavilo mne, jak si třeba představuje příklad 395 - 233 =162. Od třistadevadesátpětky pravidelné linky z Prahy do Příbrami odečte pro něj cizí číslo 233, ale výsledek je zase známý autobus stošedesátdvojka do Chaber. Takto vypadá kamarádský vztah k autobusům a číslům. Je to trochu takový imaginární svět. :-) Vyřešení nejsložitějších příkladů vyžadovalo ještě jednu věc. Bylo to akrobatické balancování na jedné noze, pohupovaní se na židli či poskakování na místě. V tomto připadě se při počítání vůbec nepletl. Pokud jsem ho ale nutil sedět způsobně jako ve škole, došlo náhle k útlumu. Snad matematické nadání je spojené s jistou neposedností. Ještě je tu jedna záhada, myslel jsem si, že můj matematik nepočítá nic jiného než mnou zadané příklady. Mýlil jserm se. Na židli, na které seděl poprvé, je mnoho děr v opěradle a sedadle. Jen tak namátkou se mě zeptal, zda jsem si jich taky všimnul. Měl je už spočítané a je jich 246. Je vidět, že kapacita při počítání sedmimístných čísel nebyla využita plně a pracovala i na jiných důležitých věcech. :-) Občas žákovi M. řeknu, že je pěkné číslo, protože je v hodinách poněkud živější. Bere to v pohodě, protože své oblíbené číslo zná a ptá se jen: Co za číslo jsi ty? Snad jsem pro něj pomocné asistentské prvočíslo. :-)

David Mikovec