Dušezpytec nablízku

Chtěl jsem jet z Kobylis do Zdib jako jiní dva pánové ve frontě na autobus. Při objednávání jízdenky jeden z nich polknul souhlásku "b" v názvu Zdib. "Prosil bych dvakrát do zdi," řekl autobusákovi. Oceňuji pohotovost řidiče, který mu odvětil, že jezdí vždy bez nehod. A mohl by být pohotový i jinak, kdyby pravil: "Pokud byste, pane, na tom trval, vezmu vás o vesnici dál do Klecan. Tam je Národní ústav duševního zdraví. Na takové nápady jsou tam jistě machři." :-)

Někdy je dobré vědět, že taková pomoc je za humny...  

Nakonec ve škole nám domluvili konzultačni hodiny, pokud by bylo potřeba. A asi vědí proč, neboť práce ve škole patří tradičně mezi obory, kde se dá snadno vyhořet. Člověk se může zcela obětovat a pak zjistí, že to nikdo neocení. Psycholog, jako bonus k práci, to jsem ještě neměl. Tak snad kdyby chtěl člověk se vším praštit, tak mu pomůže. Doufám, že to ale nepřijde. A když, tak je tu i varianta odejít do jiného oboru. Někde to takhle ve světě praktikují pro všechny pedagogy po určitém čase. To ale jde u nás těžko, když je učitelů i tak málo. Já z důvodů terapautických píšu třeba tento blog. :-) Jiné kolegyně za stejným účelem pletou jehlicemi svetry. To bude narozdíl od psaní užitečné pro letošní zimu bez ruského plynu.

Jinak do ústavu v Klecanech netřeba chodit, jen když vás tíží duše. Můžete si zlepšit náladu třeba na koncertě, který zde občas pořádají. A pokud nebude chmurům šmytec, postará se místní dušezpytec. :-)

Audionahrávka textu