Prvně za katedrou

 

  Je těžké postavit se poprvé před třídu a začít mluvit. Je to podobné jako vyjadřovat se plynule na kameru. Trvá to nějaký čas, než se otrkáte. Pokud nejste řečník, tak znervózníte, začnete zadrhávat a hůře se vám hledají správná slova. Je to jiné než vyprávět v hospodě historky kamarádům. Ti vám leccos odpustí. Ve třídě musíte reagovat a usilovat o pozornost. Často improvizujete, protože výklad nelze odříkávat jako audioknihu. Občas vás potrápí žáci a taky technika. (interaktivní tabule a počítač) To pak před žáky lezete po čtyřech po zemi a hledáte ten zatracený kabel, který je uvolněný. To s důstojností učitele nemá nic společného. :-) To vše je třeba zvládat , i když vám není třeba nejlépe a řešíte i jiné problémy v životě. Stačí jen, když na vás leze rýma a děti doma trochu zlobí a prarodičům vypovídá zdraví. Být plně přítomen ve výuce je někdy nadlidský úkon a na každou třídu platí jiné fígle. Než je dokonale poznáte, vymění vám třídu.:-)  Dodatečně se všem učitelům omlouvám, že jsem podceňoval náročnost jejich oboru. Kdo je na pochybách má možnost si ten adrenalin na základce vyzkoušet. Fronty se na tohle povolání nikde netvoří. Vypadá to sice, že máte plno prázdnin, je to ale čas na vaše další samostudium a kurzy. :-) Je to obor jen pro opravdové nadšence. Pokud to je zároveň i váš koníček, nebude vás ani mrzet pohled na výplatní pásku.  :-)