Nečekaná pedagogická výzva

 

  Zjistil jsem, že mám blízko k žákům, které by šlo označit hovorově za mimoně, hračičky, železniční šotouše, vědátorské nerdy a autíky. Rozhodně mě jejich společnost baví a nedělá mi problém jim porozumět. Dokonce mám pocit, že jsem jeden z nich. Ocením třeba, když někdo  pod lavicí čte tajně Pratchetta :-) Bohužel zase s jinými žáky se trochu  míjím. Ti si správného asistenta představují jinak. Ideálně třeba jako zapáleného trenéra fotbalu a fanouška Sparty. Jejich představy jsem bohužel nenaplnil, ale chodíme se třídou o velké přestávce alespoň hrát fotbal. Dostal jsem dokonce od jednoho žáka takový dárek – píšťalku na krk a stručná pravidla fotbalu. A je rozhodnuto, bude ze mě rozhodčí. Je vidět, že to se mnou nevzdávají a pracují s mým velkým fotbalovým hendikepem šikovně a motivačně. Mohl bych se taky inspirovat!  Zdá se, že nečekané výzvy mne jen tak ve škole neminou. :-)