Naše vlastní cesta
Dítě, které posíláme v dobré víře, ať jde svou vlastní cestou, může překvapivě zamířit i za školu. Jednoho takového žáka R. jsem naháněl venku v třešňovce a přesvědčoval ho, že jeho vlastní cesta je jinde. Má sedět poslušně v lavici a nikoliv v koruně stromu plné zralých třešní. Naštěstí u nás na škole učíme některé předměty venku. V badatelské matematice vyrážíme do terénu a hledáme osovou souměrnost v přírodninách. Počítáme, za jak dlouho se naplní obecní bazén. I angličtinu lze učit pod slunečníkem jako na škole v přírodě. Nakonec do té třešňovky lze zajít na čtenářskou dílnu, anebo výtvarku. Venku u nás neučíme jen tělocvik, ale za školu chodíme rádi pěkně spolu.
Jinak věřím v podstatě, že lidé jsou dobří a musíte je jen občas chytit pod krkem, aby šli správnou cestou. Můžete si předsevzít, že nebudete nikdy na děti křičet, ale když vám na tělocviku poruší děti zákaz a skáčou dolů ze žebřin bez dopadové žíněnky, zvýšíte i vy hlas. Vlastně budete řvát jako pominutý.
Takové věci jsou pro obyčejného začínajícího pedagogického pěšáka jako jsem já vždy náročné.
Vénův diagram :-)
Komentáře
Okomentovat
Školní Makovice děkuje za zprávu a přeje pěkný den.