Za dobrotu...

 

Napsal jsem kdysi mimo téma Školní Makovice příspěvek a jeho nadpis zněl: Proč budu volit Babiše? Nepočítal jsem však, že si někdo přečte jen nadpis a bude mít jasno. Ti, co četli dál, zřejmě Babiše uznávali a i je čekalo překvapení. V článku jsem rozvíjel esoteriku, že koho ve volbách volím, tomu nosím smůlu. Došel jsem k závěru, že bych toho mohl využít. Neměl bych volit svého favorita, ale vyřadit svou volbou protikandidáta. Tedy toho Babiše:-) Byla to legrace, ale podařilo se mi popíchnout oba dva politické tábory naráz. Což byla drtivá většina společnosti. Čest výjimkám, které i po dočtení zůstaly v přízni a zasmály se. :-)

Napsat pár takových blogů o věcech polarizovaných jako je politika, přišel bych o všechny přátele a známé. Naštěstí můj blog skoro nikdo nečte, a tak můj osud nebyl nakonec tragický.

Jsou ale lidé, kteří nesou opravdu kůži na trh, neboť pracují pro druhé. Práce s lidmi není jednoduchá a předem jasně daná. Jakékoliv rozhodnutí se nemusí někomu líbit. Kolikrát se člověk musí řídit i jiným názorem než jaký sám zastává. Občas taky potkáváte brouky pytlíky, kteří nechápou, že nic nechápou. Za stejnou věc vás někdo vynáší do nebes a druhý by vás zase zatratil. A ti, co včera vynášeli, vám dnes nemůžou přijít na jméno. Tábor kritiků pomalu roste, a i když se neshodnou, co jim vadí, shodnou se na jediné věci, že jim vadíte vy. Ztrácíte příznivce, přestože toho dost dobrého vykonáváte pro všechny. Sem tam vám i něco nevyjde, jako každému smrtelníkovi. To je další hřebík do rakve vaší kariéry dobrodince. Stálo vás to hodně energie a na konci velikého snažení je vyhoření a zjitřený sen o šťastné anonymitě a pohodlí jiných profesí.

Zajímavé je, kam a proč se občas nespravedlivě zaměřuje hledáček společnosti. Stresujeme tak mnohdy šikovné lidi a přehlížíme blahosklonně šlendrián a opravdové lumpy.

Ještě chcete opravdu učit nebo léčit? :-)

Proč chci volit Babiše