Donkichotská mise informatiky

Informatiky je na nižším stupni ZŠ jen hodina týdně a učiva je tolik, že je to jako narvat slona do telefonní budky. Vždycky něco bude přebývat a na něco se nedostane. Proto se v hodinàch informatiky učíme převážně algoritmizaci podle učebnice Programování s Emilem. A uživatelské znalosti, které se učily v informatice dříve, se rozpustily do ostatních předmětů. Například v jazycích se cvičí psaní na počítači. V naukových pŕedmětech se tvoŕí prezentace a v matematice se používá excel na tabulky a grafy. Tato idea naráží na velké rozdíly v počítačové gramotnosti žáků a časové možnosti učitelů "neinformatiků." Má se za to, že děti všechno umí. Tempo hodiny udává nejpomalejší žák a občas i stávkující technika. Můžete výuku individualizovat, ale pokud  je ve třídě 20 dětí a věnujete se každému jen pár minut, tak vyučovacích 45 min je rázem fuč.

Technických novinek se valí na nás hodně. Bohužel většinou šikovné aplikace a programy diskvalifikuje, že jsou použitelné spíše v placené verzi. Free verze maji pro školy nepŕíjemné omezení v počtu uložení či generování. Omezující kredity jsou rychle žáky vyčerpány. Navíc  potřebujete GDPR souhlasy od rodičů k registracím do takových aplikací. To se vyplatí, pokud využíváte něco pravidelně a ne pro jednorázovou akci. Samotné přihlašování a zapamatování hesel není pro děti na nižším stupni jednoduché. Některým bohatě stačí heslo na školní emailový účet a je to na ně až moc :-) Mnohé věci jsou dostupné od 12+ či dokonce od 15+. Například Chat GPT a Bing můžete na nižším stupni pŕedstavovat společně na interaktivce, ale děti s ním samostatně kvůli nízkému věku nemohou pracovat. I když doma si s tím hrají.(Tedy někteří 😀)

Panuje představa, že jsou děti technikou odkojeni. Bohužel jsou převážně náruživí konzumenti. Málokdo z žáků radostně jásá: "můžu si hrát s Excelem a tvořit tabulky a grafy?" Spíše se vrhne na zábavná videa na youtube. Ani práce ve Wordu, či psani scénářů a točení videí tolik natáhne. Tedy zprvu ano, ale když se zjistí, že to není jednoduché, že je třeba plnit mnoho dílčích úkolů, tak je rázem jen pár nadšenců. Není snadné konkurovat lákadlům kolem nás. A to může charisma z učitele přímo kapat a není to nic platné.. Ke všemu v každé třídě se najdou žáci, co snad u počítače sedí poprvé v životě. A to i navzdory všudypřitomnosti počítačové  techniky a distanční výuce.

Nejde přitom jen o sociálně slabé rodiny, ale i o příliš aktivní rodiče perfekcionisty, kteří umetávají dětem cestičku. Vypracovávají za ně úkoly a prokazují jim medvědí službu. Chtěl jsem například zjistit, zda se umí žáci z domova přihlásit na školní email a sdílet dokumenty. Měli z domova poslat i krátkou zprávu. Bohužel, "vrtulníkoví" rodiče to vzali do svých rukou a ze svého rodičovského emailu vzorně splnili, o co jsem žádal jejich ratolesti. Takhle tu informatiku nevybudujeme, milí rodičové :-)

Mnozí učitelé mají různà pŕedsevzetí, ale bohužel priorit, které je třeba upřednostnit je tolik, že se lehce stane, že na něco nedojde. Nakonec člověk učí, co umí, a to ostatní je navíc. A to je v neinformatickém předmětu informatika.

S nástupem umělé inteligence se v informatice hraje jiný level. :-)  Zapochybovali jsme o kreativitě jako o jedinečné lidské vlastnosti. Výsledky generování obrazu a textu jsou ohromující. Řeší se i autorství takovÿch děl a jak budou vypadat slohové práce. Doba je bouřlivá. Právníci učeně debatují a filozofové filozofují,. Snad se na něčem shodnou. A učitelé? Ti by už měli dávno vědět, jak to všechno učit, alespoň podle některých :-) 

Já jsem vždy přiznal "spoluatorství" umělé inteligence, pokud jsem jí použil. Hledám její jedinečnost a meze. Taky hledám, co za mne dokáže tahle vymoženost dobře nahradit a odsuplovat :-) Povedu k tomu i své žáky, ale jak se věci nakonec vyvinou dál, ukáže čas. Zatím můžu zkusit umělou inteligencí, aby napsala slovní hodnocení žáků. :-)

Někteří reformátoři školství jsou oslepeni vizemi a popsané těžkosti tolik nevidí. Jejich rétorika zní ideologicky: "Kdo chvíli mimo stál, ten už stojí technickému pokroku opodál." Většinou pokrokáři neučí, ale rádi radí jak učit. Přitom jsou zahleděni někam za horizont, kde už by se pokrokově nejspíš rádi se všemi viděli. Tímto radím nehledět pořád do dáli, aby se nezakoplo o překážky, co nám hrozí přímo před nosem. Někomu může znít krátkozrace, že dál vůbec nedohlědnu :-)

Držíme-li krok s dobou, je to nèkdy nesnadné jako běžet po eskalátorech jedoucí proti nám. I změny občas vnímáme jako něco, co jede proti nám. Člověk je sice v poklusu, ale přitom jaksi vidí, že běží v tempu pořád na stejném místě a bojí se jen zastavit. Takové pocity zažívají nejen žáci, ale i samotní učitelé. Nemělo by se to nikdy zvrhnout v krysí závody ve jménu jakéhokoliv i chvalyhodného cíle.

Informatice zdar!