Škola v přírodě Josefův Důl ZŠ Zdiby
Asi už s vámi děti o škole v přírodě dostatečně popovídaly a vyprávěly vám své zážitky. Někteří psali dokonce svůj deníček. Ty moje zápisky jsou subjektivní, spíše viděné objektivem foťáku. Bohužel zde nemohu zveřejnit fotky dětí kvůli GDPR. K tomu slouží jiný odkaz, který se k vám doufám taky dostal.
Učení na travnatém plácku
V trávě lze najít kytky a brouky. My hledali slovesné pády. Kartičky s úkoly byly rozházené všude a mezi tím běhaly povykující děti. Je to fuška najít a určit sedm pádů. Jak se na louce volá, pátým pádem se od pedagogů ozývá: "Jsi připraven na hodinu Čj? " Protože být dobrý češtin mezi pedagogy patří k dobrému bontonu, snažím se s mateřštinou bojovat též. Ale kdyby mne na louce potkalo příčestí minulé, nevím nevím, jestli bych to ustál. Naštěstí nás tohle školní strašidlo tady minulo. Možná to bylo proto, že jsme v trávě našli místo kartiček i čtyřlístek pro štěstì. Kdo ví :-)
Učení na hotelu
Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo všechno opisuje! A velké ozdobné hotelové zrcadlo to ukázalo. Kdo nezná fyzikální zákony o úhlu dopadu a odrazu světelných paprsků a sedl si na špatné místo, byl stále pod dozorem. Ať už učitel stál čelem, anebo zády ke třídě. I učení pod křišťálovým lustrem v jídelně mělo něco do sebe, i když to byla pravá nefalšovaná jablonecká bižuterie. :-) Vypadalo to trochu jak na zámku. (z určitého pohledu a výřezu). V takovém prostředí padají češtinské archaismy a v angličtině zase přízvuky horní smetánky. :-)
Jídelna
V jídelně se dalo odhadovat podle vůně z kuchyně, co bude k obědu. Nebylo zde vyvěšené menu. Nejlepší v odhadu byla Věra Benešová, hospodářka ze školní jídelny. Hned věděla podle vůně, co hodili na pánev, anebo do hrnce. Já jsem to poznal, až když mi to hodili na talíř. :-)
Focení
Ptaly se mne děti, proč fotím. Rád se dívám na svět z různých úhlů a perspektivy. A taky proto, že se nerad fotím a schovávám se tak za svůj velký foťák.
Někdy marně :-)
Foťák jsem občas půjčil, a tak některé fotky v galerii si nafotily děti samy.
Večery
Po večeři jsme chodili ven na plácek. Hráli se hry, které nám připravila většinou Pavlína Chalupská. Mně se líbila "intelektuální" hra, kde si šlo vystačit s jedním citoslovcem údivu. Určitě vám to děti předvedou a zahrají si to s vámi v kruhu rodinném. Pokud si zrovna nemáte co říct, je to dobrý začátek konverzace. Pája se ale vytasila s něčím, co poznala na soustředění společnosti nadaných dětí z Menzy. A tam jsem citoslovce údivu používal taky často, ale naprosto bez úspěchu.
V hotelu byl klavír, který dodal všem večerům pěkný hudební podkres. To když jsme se sešli po setmění v jídelně. Ještě teď mi běží v hlavě soundtracky toho, co nám holky Alenka a Anežka zahrály. Hrálo se nejvíc při rozdávání pamětních listů a na narozeniny a svátky dětí :-) Někdy i o poledním klidu.
Na dobrou noc jsme si četli knížky a občas si povídali, co se nám dnes líbilo. Pak se šlo na pokoj a spát.
Geometrie
Těžko se v hodině rýsuje, když jste už v duchu nohama na hřišti, kde míč kreslí rovné přímky do branky soupeře. Kdyby úkol zněl: vypočítej správný úhel střely, fotbalisti by vzali geometrii na milost. Celý zápas by rozkreslili na úsečky a přímky do sešitu. Pak by rýsování byla brnkačka levou zadní... kopačkou.:-)
Rododendron
Jestli nás v Jizerkách udivila jedna zahradní zvláštnost, byly to velké rozkvetlé rododendrony u chalup. Těm se tu daří. Viz. fotka v galerii. Jinak vyslovit slovo rododendron je pro některé děti vyřazovací logopedický test.
Co se týče bujarých večírků pedagogů na škole v přírodě, tak vyslovovat slovo rododendron vám nebude činit potíže. Bujaré jsou na škole přírody hlavně děti. Půjdete večer spát, jak jen to bude možné, abyste vyskočili jako to ranní ptáče do nového dne rozcvičkou. A celý den si pak užijete na 120%. To si píšte! Nikdo a nic vás nenechá v klidu. Hrozí jen předávkování kávou. Zvláště zdravotnici a noční službě :-) Dovolená v Jizerkách to nebyla. Je už druhý den, co jsme přijeli, a ještě se trochu vzpamatovávám. :-)
Zítra jdu bohužel do práce. :-)
Postřeh:
Poskytováním individuální péče některým jedincům se sám stáváte potřebným individuální péče. Nebo do sebe hodíte další kafe jako životabudič. :-)
Naše výlety:
Ještě týž den, co jsme vyjeli, stavěli jsme se na Ještědu. Ještěže tu měli dobrou zmrzlinu. :-).Každý držel svůj zmrzlinový Ještěd a lízal. Jako ještěrky jsme pak seběhli dolů po kamenité cestě a ještě se naobědvali v Liberci. Dali si řízek. Výlet byl bez deště! Co si přát ještě? :-) Budeme si pamatovat, že Hubáček byl architekt, co Ještěd se svým týmem navrhnul a postavil.
Tento výlet byl mokrý. Jistily to vodopády v potoce, vodo - pády jedinců do potoka a vodopády deště. :-) Na každý pád se to ale povedlo. Bylo to dobrodružství v nečase a nepohodlí. Páťáci měli kilometry navíc s Aničkou K. a pochvalovali si to.
Některé děti jsou výřečné jako protržená předhrada. Tak jsme se na jednu šli podívat. Šlo se z Josefova Dolu přes Mariánské boudy. Výlet byl po menších skupinkách vždy s dospělým a plnily se cestou úkoly. Připravila je Anička s páťáky. Trochu jsme tím zpřetrhali třídní vazby, děti byly v týmech namíchané ze všech tříd. Společně jsme se sešli s ostatními v cíli u samoobslužného kiosku U Útulny Krömerovy boudy nedaleko Protržené přehrady. Pípa s kofolou byla vyvedená přímo ze skály a vypili jsme nakonec hospodu. Po naší dětské návštěvě teklo už jen Pivo Krakonoš. To se mi ještě nestalo. :-) Holt 50 dětí je 50 dětí. -:)
Naučná stezka Gustava Leutelta (zkrácený okruh )
Byl to výšlap z Josefova Dolu nahoru do Pekla s naučnými zastavenímy. Poslední, nejočekávanější zastavení byl ovšem obchůdek. Děti se těšily, jak si nakoupí suvenýry. :-)
Provedli nás továrnou na výrobu hraček. Bylo to zajímavé a překvapilo mne, kolik ruční výroby je na malou dřevěnou figurku potřeba. Viděli jsme, jak se vyrábí krteček, kolik lidí ho při výrobě bere do ruky, než je hotový. Pak následovala dílnička, kde si každý vytvořil hračku, a taky mohl nakoupit ve firemním obchůdku. Zatlačil jsem slzu u retro hraček. Některé jsem důvěrně poznával. Uvědomil jsem si, že už jsem taky retro. :-)
Co ještě bylo?
Stavění domečků v lese, vybíjená, jízda vlakem a na závěr povedená bojovka. To jste při vybalování poznali, že dobrá strategie bylo plazení se v trávě :-)
Závěr
Na škole v přírodě bylo pěkně a určitě jsme si to všichni užili. Doufám jen, že se příště poohlédneme po jiném hotelu. Záměrně klamavou reklamu nemám rád (a to jsem pracoval v reklamním průmyslu, anebo právě proto). :-)
David Mikovec
Kdo na škole v přírodě byl: 4.B, 3 B, 5.B ze Zdib
Kde jsme byli:
Hotel Adler, Josefův důl.
Anička Koktanová, Pavlína Chalupská, Maruška Hofmanová , David Mikovec, zdravotnice Věra Benešová a ředitelka Ludmila Koktanová
Byl jsem už na škole v přírodě v Zadově a V Horním Bradle
😉
OdpovědětVymazat