Fotbalisté z 5.A

Mám fanouškovskou šálu a můžu s ní točit nad hlavou a dělat bengál. To když padne gól. Půjčila mi ji 5.A, která o přestávce hraje fotbal. A já jsem dozor a jejich jediný fanoušek. Předstírám, že všemu kolem rozumím, ale ve fotbale mám velký hokej. Snad za to nedostanu od třídy kopačky. :-) Nejsem určitě Klabzuba, který by mohl jejich  "jedenáctku" trénovat. V 5.A nejen dobře kopou, ale píší "prvoligové" slohy.  Snad je to tím, že honit se za kulatým nesmyslem je jako psát příběhy. Je to o radosti, driblování se slovy a o chytré hlavičce, co dává koncovky z voleje. Nebo o tom, jakou kličkou překvapit čtenářovu představivost, aby útok na pointu byl neotřelý. S fotbalovou 5.A se mi tak dostává inspirace jak psát a hrát a dokonce i učit. Na fotbale se hezky ukazuje, jak jsou důležitá  pravidla v zájmu hry a zároveň proč je občas trochu porušovat. Stejně tak stojíte- li za katedrou, zajímá vás plynulost hodiny.  Nelze pískat každý nešvar. Je nutné mančaft řídit i tak, aby interaktivní show nepřerostlo v anarchii. Kazí to hru a škola je přeci hrou :-) I když to někdy vypadá, že fotbalu a učení rozumí každý, tak mám pochybnosti. Leckdy je velké vítězství uhrát obyčejnou remízu, ať jsou ambice jakékoliv. Nic není zadarmo. To vědí nejen fotbalisti, ale i žáci a učitelé. Z ušáku namířeného proti televizi to vypadá  většinou jednoduše a mistři v papučích, to kopnou vždycky nejlíp. A tohle bohužel platí taky v životě. A nesmí nás v našem snažení ani zviklat, když nám nepřeje zrovna los, anebo náš soupeř dává góly "boží rukou".jako jeden fotbalista na jednom mistrovství.:-) Z fotbalu si lze vzít mnoho životní moudrosti. Nehraje se jen nohama, ale i hlavou. :-)

poslechni si taky něco o hokeji

Audionahrávka textu: