Úspěch

Na obrazovce je soutěžící Talentu a snaží se v záři reflektorů vyzpívat hit. "Copak neslyší, jak je to falešné?" komentuje výkon manželka. Má totiž ráda zpěv. Zaposlouchám se a dávám jí za pravdu. Ano, jsou i lidé, co to neslyší. Jsem jeden z nich. Kdybych měl zpěvácké ambice, tak jsem hvězdná pěchota. Naštěstí se držím od takových aktivit. Těm lidem sice chybí sebereflexe, ale jinak mají obdivuhodné vlastnosti. Jsou ochotni vylézt z komfortní zóny na pódium. Ani neúspěch a ani posměch je neodradí. Znova se objevují v soutěži. Jsou sebevědomí, když se dohadují s porotou. V odvaze jim nesahám ani po kolena. Já prokrastinuji jako pomalá meandrující říčka krajinou ke svému cíli... Oni míří přímo vybetonovaným korytem k úspěchu jako z motivačních brožurek. Stejně se ale kýžený výsledek u nich nedostaví. Tak jako ten nešťastný "zpěvák" je na tom barvoslepý nad barvotiskem. Nebo když někdo vyzve k tanci svojí dispraxii. A co teprve, když se neúspěšný rozepíše o úspěchu. :-)  Těch možností, jak uspět, je, jen si vybrat svůj oblíbený hendikep a pak ho rozvíjet. :-). Proč je někdo jasnozřivý a jiný je jakoby raněný slepotou? Můžou za to nějaké vadné senzory, co posílají do hlavy vadné informace? Blbé je, že je nelze vyměnit jako součástku. Je třeba se s nimi naučit žít. I okolí nám může dávat zpětnou vazbu. I když i to má meze. Možná, že někdo jen pochleboval zpěvákovi bez talentu a on se pak hloupě rozhoupal jít do televize. Jakoby nebylo lepší si zazpívat jen s kamarády u táboráků. Třeba na břehu meandrující říčky romantickou krajinou...

Audionahrávka 2min 29s