Enter

Není důležité vše vědět, stačí jen umět hledat. V době internetu to prý není problém. Na hodině informatiky jsme to vyzkoušeli. Žák, co paří pořád gamesy, hledal marně ENTER na notebooku. Snad to není ten syn programátora. Povídám mu : "Je to ta nejvobouchanější klávesa všech těch tvých stříleček." A hned byl doma. Je to těžké, když chybí takové základy. Jak se pak může ptát na složitější věci? Zjistil, že odpověď na netu nenajde, když neví, jak odeslat otázku. Bez enteru o entru nedal ani ránu. Je třeba mít něco v hlavě, aby hledáni nepřipomínalo tolik Hlavu 22. Možná se to s tím nezatěžováním paměti ve vzdělávání krapet přeťáplo. Nakonec při hodinách informatiky pro 5. třídu lze slyšet i jiné věci: " Pane učiteli, nevíte heslo mého školního emailu?" Ten údiv, když zjistí, že ten, kdo po nich vyžaduje znát letopočty, nezná jejich soukromé heslo. Půjde-li to tak dál, jednou se snad budou ptát na svůj pin kolegů v práci. Jsme v tom ale všichni. I já se přiznám, že občas hledám věci prostřednictvím někoho jiného. Například na manželku vyrukuji: "Neviděla jsi moje brýle?" A oni jsou pak na nose. S mobilem a klíči je to podobné... Jako asistent pedagoga se stále jestě hledám. Ale mým konečným cílem je, aby žák hlavně našel sám sebe. :-) Tak snad se najdeme spolu. Jednou však jeho asistent nebudu. I když jeden inkluzivní žák je v tomto ohledu optimista. Bude jako  táta. Ten je ředitel a má asistentky dvě. Vypadá to, že inkluze dorazila i na ředitelská místa. Je to profík. Když vypadne z kanceláře na golf utužovat obchodní vztahy, může hrát i bez hendikepu. :-)

Audionahrávka 2 min, 30 s