Školník

Dělat současně školníka a asistenta pedagoga není legrace. Představte si postaršího chlapa, jak se motá u popelnic a uklízí bordel kolem tříděného odpadu. Tak to jsem já jako školník. Dnes šla kolem nějaká vystajlovaná paní a já držel v ruce nástroj neviditelnosti. Tedy koště. Kdybych neuhnul, tak do mne bez pozdravu vrazí. Pořád je ale lepší, když si lidé nevšímají. Také by mohli pokřikovat různé věci, které nechcete slyšet. Některým dělá radost poníženi druhého. Dospělí se drží, ale v jedné třídě je synek z bohaté rodiny (a s dobře umetenou cestičkou ), a ten mi to dává sežrat. I když ta jeho poznámka, že jsem se měl líp učit a nemusel bych zametat, je případná. :-)  Když takto svérázně žáky k učení motivuji, tak se ve školství neztratím. :-) Naštěstí většina lidí je slušných a usmívají se na to nové koště, co mete dvůr. Snažím se to brát s humorem. Někdy to jde snadno, jako když mne viděli žáci s hráběmi na školní zahradě a zjišťovali, jaké mám držení hole. Jestli mám pravou nebo levou dominanci jako u hokejky. Zkrátka, kterou ruku mám níže položenou, když vedu útok ke kupce z listí pod naší starou lípou. To bylo od mladých hokejistů roztomilé. Je pravda, že řádím jen na školním dvoře. A to je trochu jiná liga než NHL. I tak mám dost fanoušků a radost ze hry. Nakonec ve třídě je to taky hokej: Dělám, co můžu jako asistent, abych dobře nahrál a nedal si vlastňáka. Učivo pro pátou třídu mi dává zabrat. Moje přihrávky na správnou odpověď chytnou někdy faleš, jindy si můžu připsat skvělou asistenci. To pak v žákajdě píše učitelka "hokejky" jako divá. Od dob Ámose, kdy je škola hrou, se každý snaží různě chápat onu hru. My, co ji hrajeme často v oslabení, víme, co to stojí sil. A že neexistuje speciální recept, jak neinkasovat. Až na ten jediný, že zrušíte všem branky. :-)

zvukový záznam:

To jsem si v tom školství nahrabal. Hlavně po té vichřici :-)