Kouzelník

Byl u nás ve třídě pán, chtěl zaujmout a nalákat žáky do volnočasového studia. Mladík s balíčkem karet hned kouzlil. Naše třída mne zklamala. Jindy tak v kondici, žádný úspěch nedarují zadarmo, ale tady podlehli magii. I žákyně M., když obdržela kartu, měla si ji jen prohlédnout. A pak míchy míchy se ta karta znova ztratila v balíčku, než ji ten chlápek vítězoslavně  vytáhnul se slovy: " Je to ona, ta karta?" M. neřekla, že neví, že se na ni sice koukala, ale nikdo jí neřekl, aby si ji i pamatovala. Žák T., který vždy prahne po originalitě, by jindy zkusil zapřít správnou odpověď zvědavý, co na to kouzelník udělá. A ten co věčně nedává pozor a čte si podlavičník? Jako by dnes byl vyměněný a sledoval jen děj u tabule. Naštěstí ne všichni na své schopnosti zapomněli. Například žák H. se smyslem pro "neobvyklé" detaily, které normální smrtelník nesleduje, se ptal kouzelníka, proč kartu, kterou schovává, strká do balíčku obráceně než ostatní karty. "To aby se dobře hledala?," opakovaně se ptal. Mág dělal, že neslyší. Z batůžku kouzelníka před jeho odchoden omylem vypadl jogurt, oběd pana mága. Ale děti plni nadšení čekaly, že je to další kouzlo a byly zvědavé, co vypadne dál. Akční žák R. vyskočil z lavice a ze zvědavosti do batohu strčil ruku, snad chtěl vytahat za uši králíka, anebo na závěr vyplašit párek kouzelnických holubic. Jenže v tomto bodě programu nás kouzelník opravdu opuštěl :-) Neměl zájem o žádné další nedobrovolné dobrovolníky a o oběd se nechtěl dělit. Jinak nic jiného v batohu neměl. Po čarování tak přišlo mírné rozčarování. Zvláště pak když nás čekal další hodinu diktát :-)