Prvotřídní tandem
Naše děti se v dějepise učily, jaké to bylo dříve za komunistů a jaké je to dnes. Jak lidé tráví a trávili volný čas.Vzpomněl jsem přitom na kolegu, když vyprávěl, jak v jeho rodné vsi snášeli tenkrát vášeň pro cyklistiku. Kdyby radši plel zahradu nebo dělal jinou užitečnou práci na svém dvorku. :-) A on tomu zemědělnému lidu předvedl nevídanou exotiku, samovýrobu dvojkola a koloběžky pro dospělého. K čemu to, ptali se sousedé? Ženské měly o čem hovořit před sámoškou a ani chlapům v hospodě nevázla řeč a teplalo pivo. Obilí to nežne, hnůj to nekydá, dříví neřeže, tak proč takové nadšení pro pár trubek pospojovaných a opatřených koly? Aby z toho nebylo ani dobré přibližovadlo do práce? Vždyť na dvojkole nemohl jezdit každý z manželů jinam. :-) Smáli se mu, když náhodou šlapal sám, že může brát stopařky. Ale která by takového magora chtěla stopnout :-) Lidé tenkrát měli na dvorku plno jiných užitečných verků a pro tohle zrovna neměli pochopení.
Vyprávěl nám to, když jsme nedávno přecházeli v Praze Vinohradskou a směrem dolů k Václaváku se řítil usmívající se postarší pán. Byl v obleku a jel na koloběžce. Na řídítkách se mu točil dětský větrník a on si to užíval. Asi nějaký manažer z banky. Na ulici ho málokdo registroval jako něco nepatřičného. Až tak se časy od revoluce změnily. Kolega říkal, že i u nich na vesnici se vše hlo k lepšímu. Být tak trochu "magor" se stalo naštěstí nejen pro cyklistickou duši normálnější. Ještě přidal doušku o své známé sportovkyni, co měla za potíže v 70. létech kvůli běžeckému tréninku. Trénovala často venku, a když se příblížila k lidem, radši předstírala, že sbírá houby. To bylo společensky přijatelné než pobíhání samotné ženské po lese. Zvláštní byl rozdíl vnímání slavného sportovce viděného v televizi a nadšeného amatéra. Bylo na bednu uznávat jen ty, co to dotáhnou na bednu a jsou vidět večer v bedně... Snad byly asi uzavřené sociální bubliny, které se vymykaly tehdejší šabloně. Není to teď lepší? Dnes si lidi mohou magořit, jak se komu zachce. Až na ten současný koronavirus je to zlatá doba. Dnes jezdí lidi na kole v zimně a i na sněhu. V lotosovém sedu kontemplují a pak plují v plavkách na kře ledové. Prožívají dobrodružství jako od Verna. Dnešni doba je rozverná :-)
Vyprávěl nám to, když jsme nedávno přecházeli v Praze Vinohradskou a směrem dolů k Václaváku se řítil usmívající se postarší pán. Byl v obleku a jel na koloběžce. Na řídítkách se mu točil dětský větrník a on si to užíval. Asi nějaký manažer z banky. Na ulici ho málokdo registroval jako něco nepatřičného. Až tak se časy od revoluce změnily. Kolega říkal, že i u nich na vesnici se vše hlo k lepšímu. Být tak trochu "magor" se stalo naštěstí nejen pro cyklistickou duši normálnější. Ještě přidal doušku o své známé sportovkyni, co měla za potíže v 70. létech kvůli běžeckému tréninku. Trénovala často venku, a když se příblížila k lidem, radši předstírala, že sbírá houby. To bylo společensky přijatelné než pobíhání samotné ženské po lese. Zvláštní byl rozdíl vnímání slavného sportovce viděného v televizi a nadšeného amatéra. Bylo na bednu uznávat jen ty, co to dotáhnou na bednu a jsou vidět večer v bedně... Snad byly asi uzavřené sociální bubliny, které se vymykaly tehdejší šabloně. Není to teď lepší? Dnes si lidi mohou magořit, jak se komu zachce. Až na ten současný koronavirus je to zlatá doba. Dnes jezdí lidi na kole v zimně a i na sněhu. V lotosovém sedu kontemplují a pak plují v plavkách na kře ledové. Prožívají dobrodružství jako od Verna. Dnešni doba je rozverná :-)
Komentáře
Okomentovat
Školní Makovice děkuje za zprávu a přeje pěkný den.