Hodná holka

Říkejme ji třeba Hedvika a on je Max. Na jménech nezáleží, jsou smyšlená. Hedvika sedí s Maxem společně v lavici a je to svýnm způsobem partnerství z rozumu. Ona si ho nevybrala, vybrala jí ho paní učitelka a on v devíti letech má k holkám odmítaví postoj. Učitelka usoudila, že to Maxovi prospěje. Hedvika má vždy všechny úkoly. Hedvika má plný penál ořezaných tužek a nahradní pera. Hedvika má učebnice na lavici. Hedvika má a Max věčně něco nemá. Od té doby, co sedí Max s Hedvikou, se to pro něj zlepšilo. Řešíme v matematice něco, co připomíná sudoku. Je lepší psát první pokus tužkou, aby se to dalo korigovat gumováním. Vidím Hedviku, že má nějaký problém. Potřebuje gumovat, ale nemá čím. Max gumu má, a tak radím Hedvice, ať si ji od něj půjčí. Rozhodně Max má co své spolužačce vracet za pomoc. Ale ona říká, že je to její guma, ale přesto se Maxe způsobně ptá, zda si ji může půjčit pro sebe. Poté, co si vygumuje, co potřebuje, vrací jí zpět na půlku lavice Maxe. Max tenhle akt úslužnosti skoro neregistruje a má zrovna spadeno na první právo práce se sdíleným trojúhelníkem.

Bere si od své spolužačky, co potřebuje, a já si říkám, že některé holky to zkrátka těžší maj. Snad si to i těžší dělají. Ve školní lavicích pomůže znova přesadit. Max přinejhorším může sedět sám. Ale co v opravdovém dospělém životě? Kdo ví, jak tohle bez přesazení dopadá. Maxům to maximálně vyhovuje.