Je tu Yety, váš nový asistent

Psáno  v době, kdy se chodilo ještě do kamenných škol. 

Jsem nadšený posluchač audioknih a právě si užívám suplovanou hodinu. Paní učitelka by mohla číst dětem pohádky na dobrou noc. Zařazuji si ji do booklistu svých oblíbených hlasů. Viktor Preiss, Ladislav Mrkvička, Lukáš Hllavica, Vlastimil.Brodský, Pavel Soukup, Tatjána Medvecká, Hana Maciuchová... i kdyby četli jízdní řád, byla by to rozkoš poslouchat. A teď do seznamu přibyla i paní učitelka. Ví, kdy je důležitá pomlka a kdy řekne víc než hromada slov. Chci se podělit o jeden trik z hodiny, jak tišit třídu. Pravděpodobně zvýšíte hlas, když vás žáci překřikují. Alespoň já to dělám. Ale jde to jinak. Svůj hlas ztišíte a mluvíte tišeji a tišeji, až třida neslyší, co mluvíte, a protože je zvědavá, co říkáte, tak se ztiší s vámi. Opravdu to funguje, já to slyšel na vlastni uši a bylo to jako kouzlo. Každé ticho je jiné. To, které měla paní učitelka ve třídě při češtině, bylo jako kdyby rozjímalo dvacet tibetských mnichů. Občasný cinkot dětských hlásků jako jemný úder do tingši a otevřeným oknem k nám zavál čerstvý himalájský vzduch. Ještě jsem vyhlédl ven, zda nejsou úkoly nabodnuté na kůlu u plotu jako budhistická psaníčka. Bohužel nebyla. Ten skvělý trik se ztišením vyzkouším. Druhý den jsem stál odhodlaně u tabule a ve třidě to hučelo jako v úlu. Nebylo to ale vůbec jednoduché, jak to  jednoduše vypadalo při hodině paní učitelky, a nakonec z toho nebylo nic. Jen jsem provozoval jakousi samomluvu, ale třida hlučela stejně. Vzpomněl jsem si na podobnou a pro mne neokopírovatelnou radu od pana Bartošky stran žen, když se ho ptali, jak to dělá, že mají o něj ženy zájem. On řekl, nedělám nic, v tom je ten trik, dělejte to taky a máte zaručen úspěch. Jak kdo. :) Nedělám snad nic jinak než paní učitelka, žel podává to odlišný výsledek. A tak jsem tam stál a nikdo si mne nevšímal,  jen jedna holčička přišla a ptala se, vám se pane učiteli něco stalo? Je vám dobře? Vysvětlil jsem jí, že zkoušim pedagogickou modlibičku, mantru na utišení třidy, ale nedaří se. Zapomněl jsem snad zapálit vonnou tyčinku? Nebo neumím správná slova, či kouzlit charismatem? Budu muset k pani učitelce Ivě J. na náslechy. Snad to pomůže.

Fiktivní dovětek: Uklízečka mi povídá: "Něco vám ukážu. Podívejte, takové obrovské ťápoty na linu, nějaké černé stopy ve vaší třídě, to přece nemohlo udělat dítě, co myslíte? Ani malé nožky nějaké pedagogožky.." Taky kroutím hlavou nevěřícně, nemám vůbec tušení a snažím se zakrýt své boty číslo 45. "Jen jestli on tu nakonec nebyl Yety," povídám uklízečce, "dnes tu bylo trochu frišno jako v Himalájích." "Yety, nejste sjetý, pane asistente? Co by dělal ve škole Yety? Snad ne asistenta?" Pohlédla na mne podezřívavě. Rozhodně věřím, že ve třídě paní učitelky Ivy,možná přijde i kouzelný Yety. Umí vyprávět příběhy tak, že jim uvěříte. Přišel by kdokoliv a stalo cokoliv, co fantazie dovolí. Budeme si číst o Africe? Třída bude plná písku jako Sahara. Nebo se vyleje Tichý oceán při cestě kolem světa s kapitánem Cookem. Zapadá arktickým sněhem, když budeme pomáhat táhnout saně Amundsenovi k severnímu pólu, ať to stihne do konce vyučovací hodiny na kótu. To říkám, aniž bych chtěl pani uklízečku děsit, jaké bude její uklízení. Jsme ve třídě námořníků a objevitelů, a tak se lze nadít ledacos. Ta dnešní výuka češtiny začala jen jako procházka za humna našeho mateřského jazyka, ale byl to přesto exotický výlet za poznáním.