Zoo, psáno po o!

Byl jsem se školou v Zoo. Méli jsme si najít oblíbené zvířatko a něco o něm napsat. Tak pravila učitelka. Již v autobuse do Zoo se žáci chovali jako zvěř. Zvěř je většinou plachá a nenápadná. Z toho pohledu se ta naše chovala zcela netypicky. Možná jako primáti držíme jistý primát. Přirozené je nám chovat se nepřirozeně. Přísloví o nošení dřiví do lesa a sov do Athén nás dostatečně nevarovalo a věř, nevěř, zvěř jsme šťastně do Zoo dovezli. Z které strany skrz mříže je pohled správný? V tom nemám úplně jasno. Kdo na koho je v Zoo zvědavější? U veverek to bylo jasné. A na které straně je doopravdy zvěř v zajetí? Kdo ví? Sledoval jsem ledního medvěda, jak si labužnicky ploval v bazénku. K jídlu hodně ryb s mrkví. Má to krásné bydlení. A to ho netrápí hypotéka ani jiné nepohodlí, nechodí denně do rachoty. Možná proto je mu hej a kouká se skrz plexisklo na ty zoufalce, co si koupili vstupenku na jeho medvědí štěstí. Oč to má ten chlupáč o chlup lepší než my!