Brambora a praotec Čech

Dnes k večeři budou franzouzské brambory. Krájím plátky. Půlku celé brambory beru do ruky jako nějaký kopec rozkrájený na vrstevnice. Připomíná mi to dnešní výuku prvouky a i to, že nejen bramborou člověk je živ. Živ je i poznáváním a školy sytí tyhle potřeby. Dlužno dodat, že s rozkrájenou bramborou se to paní učitelce povedlo. Nejen, že brambora zůstala nesnědena a může tak dodatečně nasytit i něčí žaludek, ale celá třída už vi, jak je to s vrstevnicemi v mapách a vůbec co lze z map vyčíst. Tužkou všichni soustředně obkreslovali jednotlivé dílky brambory na papír. A půlka brambory mnohým dětem připomínala horu Říp opředenou pověstí o praotci Čechovi. Mimochodem do franzouských brambor rozkrájíte skoro celé Středohoří takových kopečků včetně Řípu. To vše se vejde do pekáčku, tak proč ne žáčkům do hlavy. Ačkoliv praotec Čech brambory neznal, neomylně ho to táhlo k hoře. Třeba se v té rovině hora vyjímala zrovna příhodně pro nějaké vysvětlování. Jak promluvit k zástupu, který reptá po dlouhém pochodu za lepším? Co říct škarohĺídům, kteří chtěli horu jen obejít, aniž by se rozhlédli z vrcholku po okolí? Snad svým synům a dcerám chtěl praotec povědět, pokud chcete chodit jen pohodlně po vrstevnici, nikdy se jako národ nedostaneme na vrchol. A pak šel a příkladně vyšplhal na horu nahoru, rozhlédl se a dal tu jeho slavnou řeč o zemi oplývající mlékem a strdím, všichni znáte. Jak je to s těmi vrstevnicemi a pohodlnou cestou okolo brambory už 3.B ví. Až někdy někdo z nich vyrazí na výlet s mapou a nejen na ŘÍp, anebo budou ve svém životě děti vyhlížet i jiné vrcholy a úspěchy, třeba si na paní učitelku, bramboru a vrstevnice vzpomenou.