Týden s knihou

Naše třídní onemocněla a máme supl. Kluci z 3.B běželi chodbou jakoby zelektrizováni. Na supl je mladá paní učitelka, co má modré puntíkaté šaty, překřikovali horečně jeden druhého. Prostě tenhle supl bude supr, znělo z jejich úst. A pak vtančila do třidy jako dívka mezi pomeranči. Paní učitelka držela v ruce stejnomenou knihou od Josteima Gardera. Bude nám o ní možná povídat na čtecích dílnách. Tento týden je opravdu ve znameni knih. Začalo to návštěvou knihovny u paní Jandovské. S dětmi si povídala o knížkách a o tom, proč je dobré číst a chodit do knihovny posilovny mozkových buněk a jaké knihy mají děti nejraději. Moc pěkné to bylo povídání a zavčasu jsme i knihovnu opustili, abychom ji nerozebrali nadšením. Děti braly z poliček jednu knížku za druhou. Po návratu do třídy ještě byla řeč o knihách a prohlédli jsme si ukrajinský slabikář s azbukou, který na ukázku přinesl jeden žák. Ve třídě se občas hraje hra, ten kdo drži mořskou mušli vypráví ostatním, co hezkého prožil o víkendu, nebo jaké nové slovo ho zaujalo a tak podobně. Mušle tentokrát ke mně asistentovi nedoputovala, ale všiml jsem si, že i naše paní učitelka na supl používá krásná slovní spojení: Například Udělejte tichoučko! I spisovatel a můj velký oblíbenec Ivan Kraus nazval podobně jednu svou knížku: Udělej mi tichoučko. Je zajímavé že, to funguje jak na titulu knihy, tak ve třídě. I sami děti to začaly používat mezi sebou ke ztišeni. Slyšel jsem největšího výtečníka říkat: ty trdýlko, místo doposud používaného: ty debile. No není to úžasné? Zní to roztomile a neuráži druhého a je to posun k lepšímu. To má taky na svědomí supl. Je to vyložený (supl)ement hezkých českých slov. A to už jsme u čtecích dílen. Každý žák i učitel i asistent čte knížku a pak o ní krátce pohovoří. Děti to mají rády. Paní Jandovská nám říkala, že platí, řekni mi, co čteš a já ti povím, kdo jsi a co máš rád. Čtu na dílnách knihu Bubáci všedního dne od Karla Michala a občas bubák jsem a všední taky. Tak je to pravda. Děti čtou ty své prevíty snadno a rychle a knihy o psech a jiných zvířatech. O trpaslících a skřítcích. Sem tam je vidět i klasická pohádková knížka. Jen budoucí ajťáci a vědátoři si neprosadili své oblíbené encyklopedie. A ta kniha o Dívce s pomeranči? Nenechme se zmást názvem, je to od stejného autora jako Sofiin svět, anebo Adventní kalendář. Dostane se člověku odpověď na zásadní otázky života a smrti, ale stravitelnou formou. Je to filozofování pro nefilozofy a pochopitelné i mládeži. Děkujeme paní Jandovské a našemu suplu Aničce K. za zajímavý týden s knihami. Ono to teď trochu z mého povídání vypadá, že nebyla žádná hodina matematiky, prvouky nebo výtvarky. To rozhodně není pravda. Všechno se stíhlalo. A to je ta správna tečka za knižním týdnem a žádný puntík za nesplněný úkol v učebním plánu.