Školní Makovice

Psal jsem minule o škole jako o dobré hospodě se štamgasty, kam děti chodí rády. Jedna čtenářka se ozvala, že souhlasí a jako učitelka se snaží vést třídu podobně, ale restaurace má oproti škole výhodu: můžete vyhodit toho, kdo se nechová slušně a podle pravidel. Tedy toho, kdo permanentně vykřikuje a obtěžuje ostatní. Dříve se i dělaly cedulky do pohostinství: Podnapilým nenaléváme! Do škol by se pak hodilo: Vyrušující nevyučujeme! Je to jen vtip. Je ale pravda, že učitelé asistenty potřebují hlavně pro děti s poruchou chování. Nově by podle vzdělávajícího plánu mělo pomoci i zavedení osobnostní a sociální výuky do škol jak píší zde. To je hodina, kdy si třída spolu sedne a řekne si, jak se k sobě má pěkně chovat. Žáci se dozví něco o sobě a ostatních. Něco o motivacích a lidském jednání. Naučí se, jak dobře vycházet sami se sebou a s ostatními. Je to chvályhodné, ale jaká bude skutečná realita? Znal jsem kuchaře, kterému chutnaly špagety carbonara, když byl v Itálii na do...

          Dobrou hospodu dělá dobrý kuchař a dobrou třídu dobrý učitel. Zde na malé ploše lze stěží popsat jak na to, ale něco málo jsem vypozoroval. Stejný předmět lze učit různě, stejně jako lze připravit kuře na sto způsobů. A každý nový recept může být dobrý. Občas je dobré styl výuky střídat. Lze proto připravit hodinu interaktivně, činnostně, badatelsky a hravě. Dbát na to, že různí žáci zvládnou jiné porce učiva. Proto pro někoho máte plnotučné nášupy a pro jiného něco lehce stravitelného. V denní nabídce je vždy od každého něco. Dobrý učitel upřednostňuje individuální přistup a umí improvizovat., tak jako v restauraci vám vyjdou vstříc vašim chutím. Chápe, že potřeby žáků jsou různé. Jinak samotné u čivo je vždy rozdělené na několik chodů, Začíná se s evokací, což je aperitiv pro lepší chuť k učení. Třeba odstartujete hodinu nějakou otázkou na aktuální téma související s látkou. Zjistíte, co o tom vědí samotní žáci. Další chody pak podáváte vhodně n...

    Je těžké postavit se poprvé před třídu a začít mluvit. Je to podobné jako vyjadřovat se plynule na kameru. Trvá to nějaký čas, než se otrkáte. Pokud nejste řečník, tak znervózníte, začnete zadrhávat a hůře se vám hledají správná slova. Je to jiné než vyprávět v hospodě historky kamarádům. Ti vám leccos odpustí. Ve třídě musíte reagovat a usilovat o pozornost. Často improvizujete, protože výklad nelze odříkávat jako audioknihu. Občas vás potrápí žáci a taky technika. (interaktivní tabule a počítač) To pak před žáky lezete po čtyřech po zemi a hledáte ten zatracený kabel, který je uvolněný. To s důstojností učitele nemá nic společného. :-) To vše je třeba zvládat , i když vám není třeba nejlépe a řešíte i jiné problémy v životě. Stačí jen, když na vás leze rýma a děti doma trochu zlobí a prarodičům vypovídá zdraví. Být plně přítomen ve výuce je někdy nadlidský úkon a na každou třídu platí jiné fígle. Než je dokonale poznáte, vymění vám třídu.:-)  Dodatečně se všem učite...

    Zjistil jsem, že mám blízko k žákům, které by šlo označit hovorově za mimoně, hračičky, železniční šotouše, vědátorské nerdy a autíky. Rozhodně mě jejich společnost baví a nedělá mi problém jim porozumět. Dokonce mám pocit, že jsem jeden z nich. Ocením třeba, když někdo  pod lavicí čte tajně Pratchetta :-) Bohužel zase s jinými žáky se trochu  míjím. Ti si správného asistenta představují jinak. Ideálně třeba jako zapáleného trenéra fotbalu a fanouška Sparty. Jejich představy jsem bohužel nenaplnil, ale chodíme se třídou o velké přestávce alespoň hrát fotbal. Dostal jsem dokonce od jednoho žáka takový dárek – píšťalku na krk a stručná pravidla fotbalu. A je rozhodnuto, bude ze mě rozhodčí. Je vidět, že to se mnou nevzdávají a pracují s mým velkým fotbalovým hendikepem šikovně a motivačně. Mohl bych se taky inspirovat!  Zdá se, že nečekané výzvy mne jen tak ve škole neminou. :-)

Dítě, které posíláme v dobré víře, ať jde svou vlastní cestou, může překvapivě zamířit i za školu. Jednoho takového žáka R. jsem naháněl venku v třešňovce a přesvědčoval ho, že jeho vlastní cesta je jinde. Má sedět poslušně v lavici a nikoliv v koruně stromu plné zralých třešní. Naštěstí u nás na škole učíme některé předměty venku. V badatelské matematice vyrážíme do terénu a hledáme osovou souměrnost v přírodninách. Počítáme, za jak dlouho se naplní obecní bazén. I angličtinu lze učit pod slunečníkem jako na škole v přírodě. Nakonec do té třešňovky lze zajít na čtenářskou dílnu, anebo výtvarku. Venku u nás neučíme jen tělocvik, ale za školu chodíme rádi pěkně spolu. Jinak věřím v podstatě, že lidé jsou dobří a musíte je jen občas chytit pod krkem, aby šli správnou cestou. Můžete si předsevzít, že nebudete nikdy na děti křičet, ale když vám na tělocviku poruší děti zákaz a skáčou dolů ze žebřin bez dopadové žíněnky, zvýšíte i vy hlas. Vlastně bu...