Školní Makovice

Chtěl jsem jet z Kobylis do Zdib jako jiní dva pánové ve frontě na autobus. Při objednávání jízdenky jeden z nich polknul souhlásku "b" v názvu Zdib. "Prosil bych dvakrát do zdi," řekl autobusákovi. Oceňuji pohotovost řidiče, který mu odvětil, že jezdí vždy bez nehod. A mohl by být pohotový i jinak, kdyby pravil: "Pokud byste, pane, na tom trval, vezmu vás o vesnici dál do Klecan. Tam je Národní ústav duševního zdraví. Na takové nápady jsou tam jistě machři." :-) Někdy je dobré vědět, že taková pomoc je za humny...   Nakonec ve škole nám domluvili konzultačni hodiny, pokud by bylo potřeba. A asi vědí proč, neboť práce ve škole patří tradičně mezi obory, kde se dá snadno vyhořet. Člověk se může zcela obětovat a pak zjistí, že to nikdo neocení. Psycholog, jako bonus k práci, to jsem ještě neměl. Tak snad kdyby chtěl člověk se vším praštit, tak mu pomůže. Doufám, že to ale nepřijde. A když, tak je tu i varianta odejít do jiného oboru. Někde to tak...

V každé třídě se najdou velmi talentovaní jedinci. Jsou dva, někdy i tři. Dejte jim do ruky housle, logaritmické pravítko, anebo hokejku. Ke všemu se postaví správně a jde jim to výtečně. Mají i dobré rodinné zázemí. Školou proplouvají bez námahy a nemusí se učit, neboť si vše pamatují z hodin. Všichni je milují jako šikovné a bezproblémové děti. Předpovídají jim skvělou budoučnost. Žádná nepřekonatelná překážka je v dohledu nečeká. S přibývajícím učivem ve vyšších ročnících, nejpozději však na vysoké škole, zjistí, že se díky své chytrosti nenaučili učit. Nevědí, jak našprtat za noc na zkoušky. Neznají taktiky, jak z nevýhody udělat výhodu. Neumí blufovat. Jejich o něco horší spolužáci jsou rázem ve výhodě. Vědí, jak na nesnáze. Mají to dávno nacvičené. U samojedničkářů je najednou vidět, že nejsou vždy ideální podmínky ideální :-) Zato, když s člověkem nějaká nevýhoda či handikep pořádně zatřese, je po krásné idylce a po bezstarostnosti. Musíte se sžít s omezenými dispozi...

Je to úporný plevel, který řádí na naší zahradě. Je to i léčivka. To se ví méně. A jedl jsem z ní i výtečné karbanátky. Možná to bylo kuchařské umění mé manželky, co dostalo z té byliny jen to nejlepší. Kdyby byla bršlice žák a já jí dělal asistenta pedagoga, tak bych měl postupovat podobně. Humor by byl kořením a dochucovadlem. Nemístné řádění na zahradě bych se snažil trochu eliminovat. Její handikep plevele bych rehabilitoval vlastnostmi, které by šly určitě vyzdvihnout. Rozhodně bych ji nenechal jen tak vykořeněnou a bezprizornou. A když bych ji někdy podusil, tak jen na oko, aby trochu zkřehla. Nevyčítal bych jí salátové vydání. Naopak podpořil bych ho zálivkou. Snažil bych se ji včlenit do kolektivu, aby byla součástí všech slavnostních hostin. Snad  bych neměl denně na talíři její prohřešky. I když vím, že nikdy nebude jako hlavní chod, jsem rád, že jsem jí našel místo na našem prostřeném stole. Dobrou chuť. Co budeme potřebovat: hrnek strouhanky, 1x cibule, něko...

Co přinesl školní rok 2021 - 2022? Je toho hodně, co se za ten rok stihlo ve škole. Nejen učení. Prohlížím si fotky z Halloveenu, muzea, Minoru, noci s Andersenem, sportování, školních Vánoc. Taky odhrabávání sněhu, práce na pozemku, školy v přírodě a karaoke. Dále je tu pak poznávání ozobotů,  zdravověda, zookoutek, den her, sešlost s rodiči a na závěr i snímky z posledního dne vysvědčení...  Fotek by mohlo být ještě víc, ale u všech akcí jsem s fotoaparátem nebyl. I tak toho bylo požehnaně. :-) Píši o akcích i do blogu. Blog je narozdíl od fotek veřejně přístupný a čte ho kdokoliv, kdo sem zabloudí. Přišly mi reakce, jaká jsme báječná škola. Nejen od lidí, co mají u nás děti ve škole. To člověka potěší. Letos jsem skončil v pětce, protože jsme prvostupňová škola. Bylo to dojemné a plné emocí. Předcházela tomu dřina. Každý měl nějaké plány, kam se po pětce vrhnout. Někomu se to splnilo, někdo to měl o fous. Určitě pak vyšel  plán "Bé". Všichni někam nakonec p...