Asistenti zákrut a hendikepů

Na palubní desce cosi varovně bliká a zdá se, že i protijedoucí vás problikávají. To všichni zdraví, anebo se vám už kouří z motoru? Jste nervózní, protože věci nejsou tak, jak mají být. Zvuky motoru vás děsí. Nejspíše zajedete ke krajnici, abyste zastavili. S autem to jde, ale pokud takhle kočírujete svůj osobní hendikep a kontrolky vám splašeně blikají, musíte stejně pokračovat dál. Drhne-li vám to navíc jako se zataženou ruční brzdou, ztrácíte ostatní z dohledu. Vidět jen koncová světla není dvakrát motivační a navíc i kdyby jste prošlápli podlahu s plynem, je to marné. Jde taky o to držet kontakty s okolím. Jestli tohle vázne, je to jako být občas oslněn přes špinavé čelní sklo. Skutečnost si při takové jízdě domýšlíme z kusých informací. To vás může zavést do maléru. Takový "autista" s odlišným viděním světa, to má pak obzvláště těžké. A o těch kolem něj, co s ním sdílejí provoz, ani nemluvě. Některé situace jsou pak přes (plnou) čáru. Jinak jsou šťastlivci co to šolíchaj na půl plynu a stíhají vše. Pod kapotou mají nadupaný stroj a kdykoliv si usmyslí, ostatní hravě doženou. To je pak parádní jízda a dají se frajersky řezat zatáčky dle libosti. Ale ani nadupaná strojovna není vše. Pro pohodu v kabině jsou důležití spolujezdci. Je to váš team a jedete v tom spolu. I když je jeden u volantu a jiný se veze. Díky spolujezdcům neusnete při řízeni a dlouhé cesty ubíhají rychleji. Někdo proto rád bere i stopaře. I když jsou situace, kdybyste nejradši spolucestujícího vysadil u nejbližšího patníku, ale na druhou stranu být vždy na vše sám není taky nic moc. V dnešních vozech je plno jízdních asistentů. Sahá to samočinně do řízení tak, aby jízda byla bezpečnější a komfortnější. A pokud možno bez kolizí. Díky asistentům jsou dnešní moderní auta dostatečně inkluzivní pro řidiče. Ve škole je pro takové potřeby komfortní jízdy učivem asistent pedagoga. Občas sahá do řízení a přišlápne pedály jako v autoškole. Kompenzuje špatný rozhled a omezenou rychlost žáka, která může být dočasná. V našem dvourychlostním školství od páté třídy, je to zvlášř bolavé téma. Někomu se odepře rychlejší dálnice ke vzdělání. Leckdy vítězí talent vtloukaný, ale ne nebesy seslaný. Namále má i talent nevyrovnaný. Třeba dyslektik vynikající na matematiku a programování, co mu nejde čeština. On jí jednou nadře, jak bude potřebovat, ale přijímací test v pětce na víceletá gymnázia ho vyřadí. Jinak asistent tu není, aby jen komandoval do učení, měl by být i zábavným spolujezdcem. Někdy je ale s žáky těžké udržet přikázaný směr jízdy a být k tomu happy. Při těch všech ( i svých) hendikepech, to chce hodně trpělivosti. Hlavně když každou chvíli stojíte na "blikačkách" a řešíte proč to dotyčnému nej(e)de. Než znovu zařadíme rychlost, tak nechtěně spustíme stěraře a zatroubíme. Roztržitost je opravdu vážný soupeř. :-) Je třeba poradit, kam se hlavně koukat. Nejen dopředu před sebe, ale i zpětně, co jsme kdysi probrali. Přes pomalé starty, je dobré vědět, kdy šlapat na výkon, a kdy pomůže sundat noha z plynu, či dokonce sjet milostivě na odpočívadlo. Jen je třeba nepřebírat řízení úplně za žáka, to by pomoc byla k ničemu. Asistent by vše odmakal a žák by se vezl jako v samořiditelném voze. Přeji šťastnou cestu všem, kdo v tom  "jedete" taky. Mnohdy neexistuje žádná spolehlivá navigace, jak na to a je to hlavně o duchapřítomné improvizaci. Tak ať moc nekufrujete, a je to vždy bez nehod. :-) 

Napsal  David (S)Mykovec

Audionahrávka 4 min 38 s