Mark Watney distančně

Svědčí nám vstanout zas v úžasu, řekl filozof. Cesty do vesmíru nám všem vracejí dětství

Ray Bradbury, Marťanská kronika

„V každém člověku je základní instinkt pomáhat druhým. Možná to tak někdy nevypadá, ale je to pravda.“

Andy Weir, Marťan

Jsem dispečer pozemní služby, dalo by se říct dispečer výletů za poznáním. Sleduji, až se ustálí obraz na displeji a uvidím astronautovu tvář. Jde o vážnou vèc! Můj "Mark Watney" je totiž ve skutečnosti 9ti letý kluk s hezkým českým jménem a se svou oblibenou encyklopedií ví všechno o Sluneční soustavě. Chtěl by zkoumat Mars. Respektuji jeho znalosti a poskytuji mu ze Země řídící středisko. Při jeho vesmírných a jiných potulkách nemyslí moc na školu, ale od toho má asistenta. Takové dítě z Marsu když chce, exceluje. Zajímají ho planetky Kuiperova pásu, rád by rozebral počítač na malé součástky, anebo ke slovu saurus si pamatuje všechny správné předpony. To je zábava, co ho neomrzí. Jenže já si na něj připravil něco jiného. Individuální distanční výukou češtiny a to se psaním písmen B, D, P. Dohlížím, aby se při diktátě bříška klopila na správnou stranu. K tomu chci psát na začátku vět velká písmena. A ještě po tvrdých souhláskách trvám na ypsilonu. Je toho moc, co chci, a pak je tu moje neuvážlivost! Zariskoval jsem se slovem risk a chtěl vědět, jaké i v něm napíše. A psané hy hy hy je dost originální citoslovce smíchu! I Kontrolky na palubní desce se rozblikaly červeně! Chechtáme se oba, jak v pravopise hravě havarujeme, ale máme jen dvacet minut a čas běží. Každý můj dotaz si razí cestu do hlubin vesmíru jeho zahloubané mysli a chvíli to někdy trvá, než přijde odpověď. Do toho všeho existují i nezvyklé síly přitažlivosti: Tyčinka Mars útočí o pozornost velmi přesvědčivě. Navíc signál internetu slábne. Situace houstne a máme tu problém? Můj Mark něco kutí s dráty pod stolem. Jeho kamerka se klinká sem a tam a já mám chaotický obraz. Jeho mobilní baterie telefonu klesla pod kritickou mez 10%. Problém už řeší. Celý jídelni stůl se dal do pohybu a sune se ke zdroji energie. Astronauta nevidím a doufám, že má situaci pod kontrolou. Kácí se židle. Kde je hlavní velitel posádky domáctnosti? Asi v zadním traktu plní prádlo do sušičky. Musíme si poradit sami. Distančně radím jak tlačit stůl, i když nevím kam. Doufám, že toho moc nerozbijeme. Vypadnul už komplet obraz, a tak bůh ví, co se děje. Slyším jen zvuky. Vypadá to, že vše, co bylo na stole, mělo nedobrovolný stav beztíže a je to na zemi. Obraz po chvilce pomalu naskakuje, nabíječka je v zásuvce. Dům je ale vzhůru nohama. Nebo stačí správně natočit můj displej, abychom měli v pořádku i horizont? Astronaut pořád nikde! Jen dole se něco pomalu ke mně hýbe. Možná je to čtyřnozec, co je zvědavý na můj obraz na displeji? Ne, je to jen vozítko curiozity, co sbírá vzorky z koberce. Tady řídící středisko, ozvi se mi, Marku! Astronaut už tu je a směje se od ucha k uchu, zas tolik se nestalo, jen celá patálie ukrojila notný čas z výuky. Zbývá pár minut do konce vyučování. Povíme si, co všechno jsme nestihli a co necháváme na příště. Jeho maminka už je tu taky a zkontrolovala synka a ptala se, jak to šlo. Popsal jsem jí náš nadpozemský výkon! A pak kluk nemotorně zamává paží jako astronaut na rampě rakety na rozloučenou a vystartuje kosmickou rychlostí pryč od učení. V tu chvíli žádná přitažlivá síla není dost velká ho zastavit. Spojení je ukončeno. Sundavám sluchátka. Zažil jsem dnes velké ( psychické) přetížení. V řídícím středisku NASA se po zdaru akce objímají a plácají po ramenou. Já sedím na gauči a vedle je pes plyšák, co ho tu nechala dcera. Obejmu ho jako spolupracovníka v NASA. Říkám mu Lajko. Té chudince řekli: leť, jako mne: uč (distančně). Tak zase zítra vzhůru ke hvězdám, ale doufám, že bez technických problémů. Jsem rád za mise se svým svěřencem. Vrací mne to do dětství. A doufám, že můj Mark Watney to distančně nevzdá, jako to nevzdala hlavní postava mé oblíbené knihy Marťan. Držím palce všem podobným nerdům a geekům!