Školní Makovice

„ Šťastný je člověk, kterého varuje cizí chyba. “ Jan Amos Komenský Postupujeme políčko po políčku herním polem a žáci doplňuji I a Y a občas je to náhoda, co tam padne a napíšou babika. Kdo dnes ví, co to je babyka? Jasan, že je to javor. Oni ale vzpomenou spíše na reklamu: Postaráte se mi o Bóbika?  A hihňají se. Tahej honem učitelská esa z rukávu, ať to něčím přebiješ, blufuji sám před sebou, že nějaké vůbec mám. Hrajeme si i jinak s vyjmenovanými slovy. V ruce držíte dvě karty jako v Pokru Na jedné je i a na druhé y. Řeknu žákům slovo s íčkem a zvláště někteří hned na blind vyloží. Už jsem viděl "vyloženou" babičku s Y. "Hustý" ozvalo se pak na účet karetního odvážlivce. I já tam stál jako tvrdé Y. Na blind je pěkný hazard a ten do školy nepatří. Nespoléháme tedy jen na štěstěnu, že bude milosrdná, ale učíme se vyjmenovaná slova nazpaměť. Umíme je jako když bičem mrská. Jen ještě vědět, co ta slova znamenají. "Sím pane učiteli, co je to ten býkovec?" K...

Psáno  v době, kdy se chodilo ještě do kamenných škol.  Jsem nadšený posluchač audioknih a právě si užívám suplovanou hodinu. Paní učitelka by mohla číst dětem pohádky na dobrou noc. Zařazuji si ji do booklistu svých oblíbených hlasů. Viktor Preiss, Ladislav Mrkvička, Lukáš Hllavica, Vlastimil.Brodský, Pavel Soukup, Tatjána Medvecká, Hana Maciuchová... i kdyby četli jízdní řád, byla by to rozkoš poslouchat. A teď do seznamu přibyla i paní učitelka. Ví, kdy je důležitá pomlka a kdy řekne víc než hromada slov. Chci se podělit o jeden trik z hodiny, jak tišit třídu. Pravděpodobně zvýšíte hlas, když vás žáci překřikují. Alespoň já to dělám. Ale jde to jinak. Svůj hlas ztišíte a mluvíte tišeji a tišeji, až třida neslyší, co mluvíte, a protože je zvědavá, co říkáte, tak se ztiší s vámi. Opravdu to funguje, já to slyšel na vlastni uši a bylo to jako kouzlo. Každé ticho je jiné. To, které měla paní učitelka ve třídě při češtině, bylo jako kdyby rozjímalo dvacet tibetských mnichů. Obča...

Svědčí nám vstanout zas v úžasu, řekl filozof. Cesty do vesmíru nám všem vracejí dětství Ray Bradbury, Marťanská kronika „ V každém člověku je základní instinkt pomáhat druhým. Možná to tak někdy nevypadá, ale je to pravda . “ Andy Weir, Marťan Jsem dispečer pozemní služby, dalo by se říct dispečer výletů za poznáním. Sleduji, až se ustálí obraz na displeji a uvidím astronautovu tvář. Jde o vážnou vèc! Můj "Mark Watney" je totiž ve skutečnosti 9ti letý kluk s hezkým českým jménem a se svou oblibenou encyklopedií ví všechno o Sluneční soustavě. Chtěl by zkoumat Mars. Respektuji jeho znalosti a poskytuji mu ze Země řídící středisko. Při jeho vesmírných a jiných potulkách nemyslí moc na školu, ale od toho má asistenta. Takové dítě z Marsu když chce, exceluje. Zajímají ho planetky Kuiperova pásu, rád by rozebral počítač na malé součástky, anebo ke slovu saurus si pamatuje všechny správné předpony. To je zábava, co ho neomrzí. Jenže já si na něj připravil něco jiného. Individuální...