Školní Makovice

Informatika u nás rozhodně není nudná!  Děti programují, tvoří, objevují umělou inteligenci. Také fotí, animují (ve stop - motion) a natáčejí krátká videa. A přitom se učí nejen technické dovednosti, ale i kreativní a logické myšlení. První cesta s Ozobotem Ozobot hravě Od prvních kódů po roboty Naše informatické dobrodružství provází Emil – virtuální robot, kterého programujeme k plnění úkolů. Děti si tak osvojují algoritmické myšlení a učí se obhajovat svá řešení a pracovat ve skupině. Vedle toho si hodinu občas zpestříme i s reálnými roboty – Lego Boost, Intelino vláčky, Ozoboty a Blue-boty. Hrajeme si tak třeba s vláčky na dispečery a na automatizovanou železnici.  Naopak Ozoboty a Blue-boty posíláme jako průzkumná vozítka "Curiosity" na nebezpečné mise :-) Svítí to, bliká to, vydává to zvuky. To se dětem bude líbit! Je to nejen o programování... Informatika ale není jen o kódu. Využíváme umělou inteligenci ke generování...

🚒🔥 Naši třeťáci byli na návštěvě u místních dobrovolných hasičů ve Zdibech! Děti si mohly vyzkoušet hasičskou výstroj, vlézt si do kabiny obří cisterny a na vlastní kůži zažít, jaké je držet v rukou stříkající hadici jako když se hasí požár! 💦 Pan hasič nám ukázal nejen vybavení zásahového vozu, ale také přiblížil svůj každodenní hasičský život. Jak rychle se musí připravit na výjezd? Co všechno vozí s sebou? A že hasičské auto ukrývá v zavazadle mnoho vybaveni. Od velké elektrocentrály po hadice, nářadí a  speciálni obleky. Našlo  se i místo pro talisman pro štěstí. 🍀 Nechyběl ani napínavý příběh – třeba o záchraně malé veverky nebo o tom, že naši hasiči pomáhají i při povodních či odstraňování vosích hnízd. A samozřejmě i při požárech. Zjistili jsme také, že kdo má odvahu, sílu a chuť pomáhat, se může stát hasičem! 🚒👨‍🚒 Děkujeme dobrovolným hasičům za pěkný zážitek! Právě téma probíráme ve škole v prvouce. A třeba se i díky této akci mezi našimi žáky ...

🚂 Programovací vláčky Intelino🚦 Dnes jsme se ve třídě na chvíli stali výpravčími i dispečery! S vláčky Intelino jsme sestavili kolejiště a pomocí barevných kódů určovali, kde má vlak zastavit, zpomalit nebo změnit směr. Měli jsme tak plně automatizovanou železnici přímo ve třídě :-) A stejně jako ve skutečném provozu, když jsme špatně nastavili svůj "dispečerák" (naprogramování trasy), vláček si jel po svém! Zjistili jsme, že práce výpravčích a dispečerů není žádná hračka – musí správně postavit vlakovou cestu, „přehodit včas "vexl" (výhybky) a sledovat, jestli fíra neprojel náhodou klacek. (návěstidlo v poloze stůj). A taky se umět s ostatními domluvit. Pokud něco úplně neklapne, může nakonec dojít k velké "hromadě" (nehodě) Ale na konci hodiny už vláčky jely podle plánu. To se dětem podařilo naprogramovat  jízdu - kdy by to fíra pohodově "valil". Radost z úspěchu byla obrovská – skoro jako když šnelcug (rychlík) přijede na ...

Byla to scéna jako z hollywoodského filmu. Napětí by se dalo krájet. Na podlaze leží „zraněný“, ruce bezvládně rozhozené. V místnosti vládne naprosté ticho, děti ztuhnou, dech se zrychluje. „Ta paní potřebuje pomoc! Rychle zjistíme, jestli dýchá!“ ozve se odhodlaný hlas jedné z malých záchranářek. Osmiletí hrdinové třetí třídy právě zasahují – a každá vteřina se počítá! Školní třída se mění na scénu jako z akčního filmu. Jen místo speciálních efektů tady rozhodují znalosti a odvaha jednat. Dvě zkušené lektorky z Vitalusu dávají instrukce: „Co musíme udělat jako první? Jak zjistíme, jestli je člověk při vědomí? Jak správně zavolat záchranku?“ Děti okamžitě reagují. Stávají se hlavními postavami dramatu, kde nejde o nic menšího než o záchranu života. Napětí stoupá.  Je čas na resuscitaci! Děti si rozdělují role – jeden volá na tísňovou linku a mluví s dispečerem, druhý ověřuje dýchání a zaklání hlavu, další zahajuje masáž srdce na figuríně... „Jedna… dva… tři…!“ ...

Pokud teče krev, ale ve skutečnosti je to jen marmeláda pod nosem spolužáka, pokud se skláníte nad kamarádkou s nadějí, že obživne jako pohádková princezna – to znamená jediné: hodina první pomoci s Vitalusem právě začala! Druháčci si vyzkoušeli vše, co by se jim jednou mohlo hodit. Ošetřili „zlomeniny“ a „popáleniny“, dostali paní lektorku do stabilizované polohy a zkusili si masáž srdce na figuríně. A co víc? Naučili se správně volat záchranku a odpovídat na dotazy operátora – což občas dá zabrat i dospělým! Všechno bylo jen jako… ale vlastně úplně doopravdy. Protože smůla se občas přihodí, ale my už víme, jak na ni: stačí znát to správné číslo – 155 (nebo 112) ! A jak to dopadlo? Princezny obživly a všichni se uzdravili, jen ta figurína se zázračně probrat nedokázala... Asi to budeme muset ještě někdy potrénovat! :-) David Mikovec https://vitalus.cz/

Dnešní vyučování bylo tak trochu jiné. Druháci se ocitli ve světě robotů! Povídali jsme si o tom, kde všude kolem nás roboti pracují—v továrnách, operují na sále, sekají nám zahradu…  A pak přišel čas seznámit se s naším vlastním školním robotem. Přivítejte Ozobota! Tento malý chytrý robot nekomunikuje lidskou řečí, ale rozumí barevným kódům. Stačí mu správně nakreslené čáry a už si to štráduje po papíře. Ale jak se ukázalo, nakreslit čitelnou a správnou trasu není jen tak. Někdy se Ozobot zastavil, jindy zmateně zatancoval na místě. To bylo smíchu! Děti pracovaly ve dvojicích a zkoušely kreslit kódy tak, aby Ozobot reagoval přesně podle jejich představ. Byla to výzva—někdy to šlo hladce, jindy bylo potřeba trochu víc trpělivosti a oprav. Naučili jsme se i to, jak robota správně zapnout a kalibrovat, aby fungoval, jak má. Na konci hodiny už skoro všichni zvládli vytvořit svou první funkční dráhu. A co dál? Příště si vyzkoušíme složitější trasy a možná i programování...