Školní Makovice

Jako školník kladu pasti hlodavcům, protože nemají co dělat ve sklepě. Zato ty ve školním zookoutku ochraňuji a vyloženě jim podstrojuji něco dobrého k snědku. Je to absurdní nespravedlnost, ale takhle to na tom světě chodí. Možná nějaká malá sklepní myška by si taky přála lepší život, ale já jsem surovec. Co by jí však poradila šťastnější zvířátka z terária? Třeba kdyby náš osmák, anebo potkan napsali knihu seberozvoje, jak si zajistit kariéru v teráriu. Oni to přeci dokázali, jsou nám příkladem :-)  Určitě každý může mít plnou misku, chce to jen změnit některé návyky. Nebo by přišli i s jiným oblíbeným sloganem: "nebojte se zbytečně nástrah, svět přeje neohroženým." Chudák sklepní myška, kdyby to četla a uvěřila tomu. Ani by ji ty rady neochránily před pastmi, které jsem nastražil. Dobře situovaní hlodavci by však měli jasno, málo se snažila a bála se, a proto skočila na špek. Oni zaslouženě skončili u plné a neotrávené misky a je to jejich zásluha. :-) Rád bych...

Mám fanouškovskou šálu a můžu s ní točit nad hlavou a dělat bengál. To když padne gól. Půjčila mi ji 5.A, která o přestávce hraje fotbal. A já jsem dozor a jejich jediný fanoušek. Předstírám, že všemu kolem rozumím, ale ve fotbale mám velký hokej. Snad za to nedostanu od třídy kopačky. :-) Nejsem určitě Klabzuba, který by mohl jejich  "jedenáctku" trénovat. V 5.A nejen dobře kopou, ale píší "prvoligové" slohy.  Snad je to tím, že honit se za kulatým nesmyslem je jako psát příběhy. Je to o radosti, driblování se slovy a o chytré hlavičce, co dává koncovky z voleje. Nebo o tom, jakou kličkou překvapit čtenářovu představivost, aby útok na pointu byl neotřelý. S fotbalovou 5.A se mi tak dostává inspirace jak psát a hrát a dokonce i učit. Na fotbale se hezky ukazuje, jak jsou důležitá  pravidla v zájmu hry a zároveň proč je občas trochu porušovat. Stejně tak stojíte- li za katedrou, zajímá vás plynulost hodiny.  Nelze pískat každý nešvar. Je nutné mančaft ...

Na informatice je hukot jako v úlu. Za každou bednou počítače sedí pilné včelky a kurzorem poletují ve virtuálním světě robota Emila. Jde o samosběr informací pro pozdější brainstorming. Co se zjistí, si děti zapisují. Každý hledá řešení po svém a je úžasné slyšet vzájemné diskuze. Úlohy nemají jedno řešení a proto není nouze o překvapení.  Po záplavě nápadů si nejste jisti, kde a jak vás to na konci hodiny vyplivne. :-) Než jste začali, je konec  To pak hodina informatiky týdně je málo a množství učiva je jako narvat slona do telefonní budky. Výuka Wordu, Excelu a PowerPointu se tak dle nové koncepce přesunula do jiných předmětů.   Co je pro někoho v Emilovi hravá logika, to někdo jiný neocení. Když ptáčka lapají, pěkné animované postavičky mu malují, ale jinak informatické myšlení "smrdí" podezřele matematikou. :-) Pro někoho to bylo  nepříjemné prozření. Kdybyste se ptali, z které planety jsme s Emilem na zem spadli, tak děti by určitě ty tři planet...