Školní Makovice

Je ráno, ale slunce už pere o sto šest. Čeká nás další tropický den. To zase bude ve třídách vzduch k nehnutí. Zkouším dělat ve škole průvan, než dorazí na 7:40 hod. děti. Otevírám všechna okna a k některým lezu po žebřicích. Dnes mám i kliku, je tu ještě jedno neobjevené stropní okénko. To bude další čerstvý vzduch navíc. Snad se dostanu ještě někam víš a bude ze mne vrchní vikýřník. Přivedu průvan i ze střechy. Škola větrem ožila i kostlivec Evžen máchá pažemi jako živý. Snad vzpomenul na Halloveen a na noc s Andersenem. Proto se tak rozjařil. Sem tam prásknou dveře chodbou a možná tu řádí i kabinetní strašidlo. Co já vím. Školní sově se čepýří peří a nástěnné mapy se nadouvají jako plachty. Jen vyrazit na objevitelské cesty. I já mám svou pochůzku. I když ne tolik objevitelskou jako rutinní. Než přijdou děti, musím vše přichystat na hodinu informatiky a pak ten probuzený zakletý zámek před příchodem dětí utišit. Evžen se chystá na biologii a vikýřník při češtině může str...

" jeden výjimečný náctiletý outsider"  Řekli, že když se nedívám při podání ruky přímo do očí, je to nezdvořilé. Řekli, že je u toho dobré promluvit, i když nemám zrovna co říct. Taky mi řekli, že to žádá bonton. Zkouším si to personifikovat, ale nic mi to neříká... Pozoruji tiše ty tváře, co mi takhle radí, jako display, ale nezdá se, že z toho vytěžím smysluplnou informaci. S monitorem na pracovním stole se kamarádím o dost lépe. Potíž je v tom, že při komunikaci mezi lidmi o informace moc nejde.. Jako když mamka byla u kadeřníka. Jak jinak si vysvětlit tohle: Kdybychom si toho doma nevšimli a neřekli nic, tak by to bylo špatné. Vhodnou frází (velmi důležité!!!) jí kadeřníka s úžasem pochválíme, ať má radost. Mne by taková  pozornost kvůli vlasům vadila, ale její tvář to vždy vyjasní úsměvem. Nesmí se to ovšem pokazit tím, že by se člověk řídil, co se říká jindy. Třeba dobře míněné radě: mluv jen pravdu. To jsem poznal ihned, když jsem racionálně zhodnotil ten f...

Psal jsem kdysi o chytání kakarikiho , co nám létal nad školním areálem. O tom, jak díky takové ptákovině, co přistála na parapetu, promluvily děti i latinsky. Našly si to na wikipedii . Byly nadšené jako z příručky pro moderní výuku. I já jsem byl nadšen. Co si z toho pamatují dnes? Snad jen to, že byl papoušek žluté barvy a že jeho název zněl podivně od "k": Trefovaly většinou "kykyryký". Takový pták však běhá na jiném dvorku než na školním. Hádali se i premianti jak kohouti, ale neuhádli nic. Asi jsme tu příležitost k moderní výuce neuchopili správně. Bylo to příliš zábavné a přebilo to informační hodnotu? Kdo ví. Co si ale děti jistě pamatujíí, to bylo moje sjíždění po zadku ze svahu a nemotorné ohánění sítí. Nebo jak jsem pracně vylezl na větev stromu, aby pták párkrát máchl křídly a přesednul do bezpečí. Díval se, co bude dál. Byla to hotová groteska, kdy měl kakariky navrh. A když byl nakonec chycen, připadal jsem si jako lovec z australské buše. ...

Ve škole musí být člověk na správném místě ve správný čas, aby se něco nesemlelo. Tohle pravidlo nejlépe uhlídám jen ráno u vstupních dveří v 7:40 hod. Pak je plno přiležitostí jak vykolejit a nabrat zpoždění. Stojím tu jako zřízenec před lepším hotelem, vítám všechny a hlídám, co kdyby chtěl do školy vniknout nebezpečný úchyl. Bohužel, doba je taková  Pro některé jedince není nic svaté, ani ty děti. Oni vúbec netuší, jakým způsobem dát o sobě  vědět, než vtrhnout někam jako řezník. Nevím, jak bych ubránil naši školu, a proto se utěšuji jen příznivou statistikou: Když už tu stojím skoro jako úchyl  já, tím menší je pravděpodobnost, že se objeví na stejném místě ve stejný čas úchylové dva. :-) Uklidním se tedy, že pořád nejsme na tom jako v Americe. Navíc já jsem spíše strejda než ostraha. V poklidu ve službě upíjím kafe a zdravím: dobré ráno. Padouši jsou jinde. Z přízemí svého rozhledu můžu meditovat o školství a snad i uhlídám schody a výtah ke vzdělání... T...

spleštule blátivá ( Nepa cinerea) Byli jsme se školou na výletě za poznáváním vodních živočichů. Akci pro nás odborně připravil  Geopark a Muzeum Říčany.  Pro naší školu zajistila Pavlína Ch.  "Kámo, tady je to hustý, hlavně ten les," ozvalo se z hloučku dětí, když jsme se přesunuli z centra Říčan do přírody. Přesun nám pěšky trval jen několik minut. Byla to změna jako projít kouzelným portálem a ocitnout se náhle v hluboké přírodě od civilizace. Mají to v Říčanech dobře zařízené. :-)  Ne nadarmo jsou vyhlášené nejlepší kvalitou života v ČR. "Příště sem jedeme na školu v přírodě," napadlo pár dětí, to když jsme pochodovali cestou kocoura Mikeše do nedalekých Světic. A i mne přišlo, že tímhle výletem jsme si nedávnou školu v přírodě  určitě připomněli. :-) Navíc cestou byl naplánovaný zajímavý program. U rybníka jsme převraceli kameny, šmátrali sítkem pod hladinou a hledali vodní živočichy. Vše s odborným výkladem milých lektorek z Geoparku. Děti zjis...