Školní Makovice

  Ve škole jsou všude na nástěnkách ptáci. Děti je kreslí, poznávají a povídají si o nich. To se rozumí, že při ptačí hodince neplatí: nekoukej, kde co lítá. Právě naopak. Je přímo dovoleno dívat se, jak na zahradě je kus pověšeného loje, kde se slétají sýkorky. Ptačí společnost je ale pestřejší: jsou tu vrabci, kosi, hrdličky, holubi, červenky... (viz  celorepubliková  ptačí hodinka .) I na vysokém stromě sedí na špici havran a pózuje jako model. Až budeme malovat zimní krajinu, jistě se vše bude jako inspirace hodit. Shodli jsme se, že krmítka jsou zajímavá leckdy více než program v televizi. Stačí dalekohled nebo foťák s teleobjektivem a máte ptačí říši jako na dlani. Bohužel mobil na takové focení není příliš vhodný, protože tolik nepřibližuje. Vyfotíte leda vycpanou školní sovu. Ještě tak kachny u rybníka, co se k vám přikolébají, pokud je uplatíte rohlíkem. Výtečně pózuje i letící racek, který umí za letu máchat křídly na místě. Čeká, až zmáčknete spoušť :-) I já js...

Možná to pro vás není nic nového a už jste někdy narazili na malé ozoboty. I my se vydali po plné čáře a s barevnými příkazy vstříc dobrodružství. Fixami jsme naznačili na papíře cestu a náš turista se pohyboval po modré, červené, zelené a bloudil ochotně v roztodivných šmodrchanicích. A hlavně plnil příkazy! Tím si získal naše sympatie. Když opadlo nadšení z předvedených piruet a blikajících světýlek, začali jsme blbnout na kvadrát i my. Řekli nám totiž, ať se toho nebojíme a zapojíme naplno fantazii. Je to prý krok k budoucnosti a za humny už číhá průmysl 4.0. A my vyšli směle vstříc krokem píďalky. :-) píďalka: pavouk má ještě nějaké mouchy: a můžeme si pouštět lodičky: S ozoboty pořád dokola... Občas je ozobota potřeba popostrčit k činnosti... Programování ozobota jinak než kreslením fixou: Nabíjíme: Poledne v tom okamžení táta vaří dobroty: mámě zhaslo u vaření programuje roboty... ...už si tyká s ozoboty. :-) Po...

Na palubní desce cosi varovně bliká a zdá se, že i protijedoucí vás problikávají. To všichni zdraví, anebo se vám už kouří z motoru? Jste nervózní, protože věci nejsou tak, jak mají být. Zvuky motoru vás děsí. Nejspíše zajedete ke krajnici, abyste zastavili. S autem to jde, ale pokud takhle kočírujete svůj osobní hendikep a kontrolky vám splašeně blikají, musíte stejně pokračovat dál. Drhne-li vám to navíc jako se zataženou ruční brzdou, ztrácíte ostatní z dohledu. Vidět jen koncová světla není dvakrát motivační a navíc i kdyby jste prošlápli podlahu s plynem, je to marné. Jde taky o to držet kontakty s okolím. Jestli tohle vázne, je to jako být občas oslněn přes špinavé čelní sklo. Skutečnost si při takové jízdě domýšlíme z kusých informací. To vás může zavést do maléru. Takový "autista" s odlišným viděním světa, to má pak obzvláště těžké. A o těch kolem něj, co s ním sdílejí provoz, ani nemluvě. Některé situace jsou pak přes (plnou) čáru. Jinak jsou šťastlivci c...