Školní Makovice

Je to rošťák, co utíká před chomoutem. Přenechává mladou krásnou vesničanku svému osudu a hledá si další dobrodružství, dává se na vojnu. Zde se vzpírá autoritě a jde umanutě za snem, co mu předpověděla cikánka. Štěstí mu přeje, ale má i namále. Je odvážný a sexy. Takový je Fanfán Tulipán. Charisma z něj kape a ženami je milován. I my mu u televize držíme palce pro jeho skopičiny a roštácký úsměv. Jaké by bylo mít takového bouřliváka ve třídě? Nějakého malého Fanfánka Tulipánka, žáka pro zpestření všední pedagogické rutiny? Byl by Fanfán premiantem a ozdobou inspekční hodiny? A neomrzel by nás brzo rošťacký úsměv?  Anebo jiný tip: Pipi Dlouhá punčocha. Co ta holka dovede a co by svedla za dobrodružství ve vaší třídě. Brzy by bylo ve škole jako ve vile Vilekule. Možná by v jídelně lítaly vzduchem knedlíky a všechny kliky by byly pomazané černým krémem na boty. Kanadská noc každý den, to je sen každého pedagoga. A my bychom nostalgicky vzpomínali, jaké jsme měli smělé plány, aby žáci...

Po okně prosklené kanceláře stékaly mohutné kapky deště. Déšť přecházel nejistě do sněhových vloček a několik kolegů občas vzhlédlo od monitoru, jak dopadne vabank skupenství vody venku. Jeden starší kolega se zvedl a přistoupil  zvědavě k oknu. Měl ruce za zády a stál tam jako děda Komárek na zápraží své chalupy a pronesl na celý openspace : "Chčije a chčije"  Dvacet lidí se dalo do pobaveného smíchu. Bylo to nečekané. Někdo se krásně zasnil, někdo se pobaveně smál. V šedivé neosobní kanceláři jsme se všichni zatoulali na oblíbenou Samotu u lesa. Cizinci se ptali, co je to za čaromocné slovo, které tak uvolní atmosféru? Těžko se to vysvětluje někomu, kdo je u třetí lekce češtiny pro cizince a neviděl správný film od Svěráka. I tak vytahovali své slovníčky a zkoušeli si nahlas správnou výslovnost, kdyby to  potřebovali. Ptali se: "To se u vás v Česku říká když prší?" Bylo to roztomilé. Jenže ona ta čaromoc je prevít a funguje jen občas a jindy je se stejným slovem p...