Školní Makovice

Dnes jsme měli ve třetích třídách chemii. Tu normálně v rozvrhu nemáme, ale zavítali k nám bývalí žáci naší školy. Pro ně se stala chemie vášní a připravili pěkné chemické divadlo. V kádince to bylo nudně průhledné, a proto se přihodil manganistan draselný a celé to zfialovělo. Dalším přimícháním zásady to chytlo zase štych do oranžova. Tak končila barevná show a nastala fáze chemických rovnic na tabuli, které to celé vysvětlovaly. Další atrakce byla sopka. To si něco provedla kyselina se zásadou a glycerol vypěnil. Bylo to efektní. Co by to bylo za chemické divadlo bez ohně. V dalším pokusu se škrtlo sirkami nad kahanem a barvil se plamen do různých barev. Svítil zeleně a červeně. Na závěr jsme kouzlili se škrobem. Rozpuštěný tekl způsobně jako tekutina, ale přitom pak vodu šlo tlakem dlaně "vyždímat". To bylo hotové kouzlo. Už víme, z čeho uděláme sliz o Halloweenu. Děkujeme Janě a Vojtovi za krásnou hodinu chemie. David Mikovec

Jak vypadá taková hodina informatiky? Učíme se programovat robota Emila a vymýšlíme pro něj vhodný algoritmus pro zdolávání překážek. Robot Emil je malá milá počítačová postavička, která nás provází jednoduchým kódováním. Máme k tomu pracovní sešit a odhodlání zkoušet to, aby to fungovalo. K informatice nepatří jen suchopárná algoritmizace a příkazy. Užili jsme si hodně legrace třeba při animování příběhů. Sice to byla piplačka, protože dvacet minut práce ve Stop motion je pak jen několik sekund filmu. Taky jsme vyzkoušeli, jak nám může pomoci umělá inteligence. S umělou inteligencí se snažíme seznámit i jinak. Protože kdo si takto hraje, tak na informatice nezlobí. I na prvním stupni lze s žáky tvořit modely strojového učení za pomoci obrázků a zvuků. Takto jsme naučili systém rozpoznávat pomeranče, banány, jablka a mrkev, anebo jak zní různé Orffovy nástroje. K  tomu je potřeba pořídit dobrý záznam, ať už mikrofonem, anebo fotoaparátem. Čeká nás ještě plno dobrodružst...