Školní Makovice

Kdysi v naší obci do místního rybníka padnul strom. Nebyl vůbec vidět, protože ležel těsně pod hladinou. Naše tři dcery ho cestou ze školy objevily jako vítanou atrakci. Dalo se po něm chodit jako po hladině. Když jsem se to dozvěděl, láteřil jsem a ptal se: "Kterého troubu to napadlo jako prvního?!" Odpověď, že tím prvním troubou v chození po hladině byl Ježíš, jsem ale nečekal. Je vidět, že jeho odkaz má co říct i dnešní mladé generaci a je pořád hodný následování. Nakonec při tom chození po vodě se holkám jako malým zázrakem nic nestalo. To by přivedlo k děkovné modlitbě i bezvěrce jako jsem já. :-) Ať už oslavíte Velikonoce tradičně chozením do kostela, anebo je vaším svatostánkem únik do chrámu přírody, či holdujete taškařicím a obyčejům, užijte si to! Hlavně se po té zimě dostaňte do formy, ať v tom ten beránek není sám. Tímto krátkým příběhem jsem chtěl popřát všem pěkné a veselé Velikonoce.  David Mikovec

Pořád nás chladné počasí posílá cvičit do tělocvičny. Než nás sluníčko definitivně vytáhne na hřiště, bude to ještě chvilku trvat. Nám to ale nevadí Dnes jsme si užili opičí dráhu. Stačí dětem zavelet zpátky na stromy. Tedy pardon na žebřiny:-) Náramně jim to svědčilo. Jenom tam nahoře na poslední žebřině, nebyly žádné banány jako sladká odměna. To byl detail, který by nám všechno to lezení, přeskakování, kutálení se a podlézání mohl ještě vylepšit. Dokonce jsme jako opice vývojově poskočili a vzali jsme při jedné disciplíně do ruky "klacek", který byl dole zahnutý. Doufám, že florbalisté ocenili, že jsem neřekl nesprávně hokejka :-) A pravda i ten pomeranč, do kterého se mělo tím klackem trefit, byl pěnový. Ale jinak to byla opičí dráha, jak má být! David Mikovec

Tento týden jsme se těšili do tělocvičny. Přijeli k nám do Zdib házenkáři ze Sokola Kobylisy. Nejdříve bylo třeba se pořádně se rozhýbat. Třeba vyhodit míč do výšky a osmkrát rychle zatleskat a chytit ho před dopadem. Nebo se vám míč podle instrukcí záhadně kutálel po rukou a po těle a nesměl spadnout na zem. Vážně to někdo dokázal. Skoro to vypadalo, že porušujeme zákon gravitace. Někdo je s míčem kamarád a někdo mu musel trochu domlouvat. A když jsme se začali všichni trefovat do branky., bylo jasné, že si ve finále házenou zahrajeme. Byla to fajn hodinka a doufáme, že zase někdy bude. Škoda příště zahodit takovou šanci! Děti chytaly míče a já se snažil chytit nějaké pěkné záběry. Mám pár fotek. :-) Stránky.Sokol Kobylisy: Házená Kobylisy

Přestávky ve škole, aneb dobře se bavíme nejen při výuce . Přestávky jsou dnes jiné. Nekorzuje se ve dvojstupu po chodbě, ale hraje se stolní fotbálek, kulečník a ping pong. Na koberci ve třídách je vidět techniky nad stavebnicí, nadšené čtenáře komiksu, anebo se mastí karty. O velké přestávce je nejlepší jít ven. Hraje se na hřišti fotbal a přehazka. Někdo skáče přes švihadlo. A to za každého počasí. Snad i kdyby trakaře padaly, najde se tu pár nadšenců. Školní chodba po návratu pak vypadá jako rozlitý Rožmberk :-) David Mikovec