Školní Makovice

Jedna žákyně se ptala, jak je stará naše zdibská škola. V září tomu bylo právě 125 let. Oslavy kulatin budou, ale až letos v červnu. Bude určitě hezčí počasí pro takové trachtace :-) Plánuje se, že vás po škole budou provázet žáci a bude u toho doprovodný zábavný program. Těšte se! Jinak ta žákyně byla překvapená, jak je naše škola stará. Procházel kolem jiný žák, který slyšel částečně náš rozhovor. Myslel si ale, že prozrazuji svůj věk. Divil se tak a říkal, že mne odhaduje na míň. Tak kolem sedmdesáti. Musím říct, že jsem vůbec rád, že mi ubral nějaké roky. Prorokoval mi i dlouhou kariéru ve školství. Povídal totiž, že Brumbálovi bylo až 150 let. Tak to jsem ještě jura.  Člověk chodí do školy, aby se něco dozvěděl. Nejen díky učivu. Já se třeba dneska dozvěděl, jak mne vidí starého mladá generace. To přirovnání ke Brumbálovi je vlastně ještě výhra. Jen by mne zajímalo, jestli Brumbál ve školství začínal jako já. Tedy jako družinář, asistent pedagoga a příležitostný uč...

Ne každý den je v chováku radost. Jsou i smutné chvilky. Opustila nás navždy potkanice Šmudla. Ve škole jsme pro ni udělali vzpomínkový kámen. Jinak agapornisové se činí. V chováku budeme zase chovat. Máme pět vajíček:-) Jedno je v jiné budce. Toto je plná miska pro agamu vousatou, ale není jediná kdo miluje saláty. Některé děti z chováku připravují zde naučenou studenou kuchyni i doma. Se slovy: "mami chceš to nakrájet jako pro agamu?" :-) David M

Dnes to ve třidě vypadalo jako v animačním studiu. Na scéně z pěnové role vyrostly naše kulisy. Byly kreslené i dělané 3D prostorově. Tablet a fotoaparát jistil speciální stativ, který ještě včera "stabilizoval" vajíčka v lednici. :-) Světlo obstaraly stropní zářivky, protože sluníčko je jako světlomet svou proměnlivostí nevyzpytatelné. Do větších experimentů se světlem, až na použitou cyklosvítilnu, jsme se nepouštěli. Nakonec jsme školní nízkorozpočtové studio, tak co byste chtěli :-) Pracovalo se na tabletech v aplikaci Stop motion studio. A pracovalo se pilně a hlavně na akčních scénách. Taková filmová sekunda má plno rozfázovanÿch políček, že to při vlastní tvorbě moc akčně nevypadá. Než to auto vyjede, narazí a vybourá se, trvá to animátorům věčnost. A pak se to pustí jako film a frnk, je to jen pár sekund. Zatím se pořád rozkoukáváme a hledáme vhodné umělecké postupy. :-) Učíme se, proč je důležitý správný výřez obrazu a střídat pohledy na scénu...

Kvůli GDPR jsem použil tuto fotku. Jinak by tu byly tančící děti. :-) V naší zdibské sokolovně se tančilo. Jednoho listopadového dne přijel tanečník, choreograf a pedagog Jan Onder se svou krásnou taneční partnerkou a najednou bylo na parketu plno nadšených tanečníků z naší školy. Bylo to jako kouzlo, jak rychle se změnila oportunistická nálada některých chlapců vůči tanci. Po pěti minutách Honzova nakažlivého temperamentu by se roztančila i dřevěná židle. Dokonce i já s fotoaparátem jsem neodolal, když jsem poskakoval pro lepší záběr. A kdo by čekal, že se začne pomaloučku polehoučku houpavým krokem blues, ten zažil naráz do zdi . Byla to úplně jiná taneční dimenze. Kdekomu se otevřeli rázem nové obzory a nemohl se jich nabažit. Děti a všichni si to náramně užili. Děkujeme Janu Onderovi i jeho taneční partnerce Natálii Otáhalové za neopakovatelný zážitek . Rádi jsme je poznali.  David Mikovec