Školní Makovice

Jak učit? Příručka o moderní výuce radí, buď sám sebou a na nic si nehraj. Buď přirozený. A taky to děti musí bavit. Zkusil jsem to. Byl jsem sám sebou, ale k dokonalosti to mělo daleko. A když to bylo dokonalé, nebyl jsem zase sám sebou. A rozhodně to nebylo samo sebou. Bylo to vydřené, naučené a odkoukané od šikovnějších kolegů učitelů. Nějaký ten malilinkatý kousek sama sebe tam snad byl. Leda tak pro zábavu. Ale jinak jsem to hrál jako herec s naučenou rolí. Díky opisování lepších vzorů mi to snad přijde do krve. Zatím však i na "improvizaci" používám scénáře. Z podobných rad o výuce jsem proto rozpačitý a bez sebe, natož abych byl sám sebou. Sedím-li (ne)přirozeně za katedrou, přetahuji se často o svou roli s trémou. To není nejlepší parťák. Lze ho ovšem krotit řádnou přípravou. Jinak nejen na trému, ale i na žáky a sám na sebe hraji, že nic nehraji a snad to tak i v hodinách vypadá. To je škola hrou, ne? No nevím, co by na to řekl Honza Ámos. :-) Asi by se d...